SLOKA 44
etāvān eva loke ’smin
puṁsāṁ niḥśreyasodayaḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
mano mayy arpitaṁ sthiram
etāvān eva—jedině když; loke asmin—v tomto světě; puṁsām—lidí; niḥśreyasa—nejvyšší dokonalost života; udayaḥ—dosažení; tīvreṇa—intenzivní; bhakti-yogena—oddanou službou; manaḥ—mysl; mayi—na Mě; arpitam—upřená; sthiram—stálá.
Proto se ti, jejichž mysl je upřená na Pána, věnují intenzivní oddané službě. To je jediný způsob, jak dosáhnout nejvyšší dokonalosti života.
Zde jsou významná slova mano mayy arpitam, která znamenají “mysl upřená na Mě”. Člověk má upřít svoji mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy nebo Jeho inkarnace. Být ustálený v této volnosti je cesta osvobození. Příkladem je Mahārāja Ambarīṣa. Mysl upíral na lotosové nohy Pána, mluvil jen o zábavách Pána, čichal pouze ke květům a lístkům tulasī obětovaným Pánu, chodil jedině do chrámu Pána, své ruce zaměstnával čištěním chrámu, jazykem ochutnával pokrmy obětované Pánu a ušima naslouchal o vznešených zábavách Pána. Takto byly zaměstnané všechny jeho smysly. Nejprve je třeba velice ustáleně a přirozeně soustředit mysl na lotosové nohy Pána. Mysl je pánem smyslů, a když je zaměstnaná, budou zaměstnané i všechny smysly. To je bhakti-yoga. Yoga znamená ovládat smysly. Smysly není možné v pravém slova smyslu ovládnout — jsou neustále vzrušené. Je to stejné jako s dětmi — na jak dlouho je můžete donutit, aby seděly v klidu? To není možné. I Arjuna řekl: cañcalaṁ hi manaḥ kṛṣṇa — “Mysl je neustále vzrušená.” Nejlepším postupem je upřít mysl na lotosové nohy Pána. Mano mayy arpitaṁ sthiram. Se vší vážností se zaměstnávat ve vědomí Kṛṣṇy je nejvyšší úroveň dokonalosti. Všechny činnosti ve vědomí Kṛṣṇy jsou na nejdokonalejší úrovni lidského života.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté páté kapitole třetího zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Sláva oddané služby”.