SLOKA 13
evaṁ trivṛd-ahaṅkāro
bhūtendriya-manomayaiḥ
svābhāsair lakṣito ’nena
sad-ābhāsena satya-dṛk
evam—takto; tri-vṛt—trojí; ahaṅkāraḥ—falešné ego; bhūta-indriya-manaḥ-mayaiḥ—skládající se z těla, smyslů a mysli; sva-ābhāsaiḥ—svými odrazy; lakṣitaḥ—je vyjevena; anena—tímto; sat-ābhāsena—odrazem Brahmanu; satya-dṛk—seberealizovaná duše.
Seberealizovaná duše se takto odráží nejprve v trojím egu a potom v těle, smyslech a mysli.
Podmíněná duše si myslí: “Jsem toto tělo,” ale osvobozená duše uvažuje: “Nejsem toto tělo. Jsem duše.” Toto “já jsem” se nazývá ego neboli pojetí vlastní totožnosti. “Jsem toto tělo,” nebo “Vše ve vztahu k tělu je moje,” se nazývá falešné ego, ale pojetí seberealizované živé bytosti, která se považuje za věčného služebníka Nejvyššího Pána, je skutečné ego. První pojetí je zatemněné třemi kvalitami hmotné přírody—dobrem, vášní a nevědomostí — a druhé je na úrovni čistého dobra, zvané śuddha-sattva nebo vāsudeva. Když říkáme, že se vzdáme svého ega, znamená to, že se vzdáme svého falešného ega, ale skutečné ego je vždy přítomno. Když se živá bytost zrcadlí prostřednictvím hmotného znečištění v podobě těla a mysli ve falešném pojetí své totožnosti, je v podmíněném stavu, ale zrcadlí-li se ve své čisté podobě, nazývá se osvobozená. Ztotožňování se se svým hmotným příslušenstvím v podmíněném stavu je třeba očistit a živá bytost musí vidět svoji totožnost ve vztahu k Nejvyššímu Pánu. V podmíněném stavu člověk přijímá vše jako předmět svého smyslového požitku a v osvobozeném stavu vše přijímá pro službu Nejvyššímu Pánu. Vědomí Kṛṣṇy, oddaná služba, je skutečnou osvobozenou existencí živé bytosti. Jinak přijímání i odmítání na hmotné úrovni, voidismus či impersonalismus jsou pro čistou duši nedokonalé stavy.
Porozuměním čisté duši, zvané satya-dṛk, může člověk vidět vše jako odraz Nejvyšší Osobnosti Božství. Uvedeme konkrétní příklad. Když podmíněná duše vidí nádhernou růži, myslí si, že tato krásná vonící květina je určena pro její smyslový požitek. To je jeden druh pohledu. Osvobozená duše však vidí tutéž květinu jako odraz Nejvyššího Pána. Myslí si: “Tato nádherná květina vznikla působením vyšší energie Nejvyššího Pána. Patří tedy Pánu a má Mu sloužit.” To jsou dva různé pohledy. Podmíněná duše vidí květinu z hlediska svého požitku a oddaný ji vidí jako předmět, který se má použít ve službě Pánu. Stejně tak můžeme vidět odraz Nejvyššího Pána i ve svých smyslech, mysli a těle — ve všem. S tímto správným pohledem můžeme zaměstnat vše ve službě Pánu. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je řečeno, že ten, kdo zaměstnává vše — svou životní energii, bohatství, inteligenci a slova — ve službě Pánu, nebo ten, kdo si to vše přeje zaměstnat ve službě Pánu, je bez ohledu na své postavení pokládán za osvobozenou duši (satya-dṛk). Takový člověk má správné pochopení.