SLOKA 24
bhukta-bhogā parityaktā
dṛṣṭa-doṣā ca nityaśaḥ
neśvarasyāśubhaṁ dhatte
sve mahimni sthitasya ca
bhukta—užívaný; bhogā—požitek; parityaktā—vzdává se; dṛṣṭa—odhalená; doṣā—nedokonalost; ca—a; nityaśaḥ—vždy; na—ne; īśvarasya—nezávislého; aśubham—škoda; dhatte—způsobuje; sve mahimni—ve své vlastní slávě; sthitasya—umístěná; ca—a.
Když živá bytost odhalí, jak nedokonalá je její touha panovat hmotné přírodě, a proto se jí vzdá, stane se nezávislou a spočívá ve své vlastní slávě.
Živá bytost není skutečným poživatelem hmotných zdrojů, a proto jsou její pokusy panovat hmotné přírodě odsouzeny ke konečnému nezdaru. Po zažitém zklamání si přeje získat větší moc, než mají obyčejné živé bytosti, a chce proto splynout s existencí nejvyššího poživatele. Tímto způsobem spřádá plány na větší požitek.
Když člověk skutečně vykonává oddanou službu, je ve svém nezávislém postavení. Méně inteligentní lidé nechápou postavení věčného služebníka Pána. Když slyší slovo “služebník”, jsou zmateni — nechápou, že se jedná o jinou službu, než je služba v hmotném světě. Být služebníkem Pána je nejvyšší postavení. Jestliže to člověk pochopí a na základě toho oživí svůj původní postoj věčné služby Pánu, je plně nezávislý. Živá bytost ztrácí svoji nezávislost stykem s hmotou. V duchovním světě je plně nezávislá, a proto nepřipadá v úvahu její podřízenost třem kvalitám hmotné přírody. Oddaný dosáhl tohoto postavení, a proto se zříká touhy po hmotném požitku, když poznal, jak je nesprávná.
Rozdíl mezi oddaným a impersonalistou je, že impersonalista chce splynout s Nejvyšším, aby si mohl bez překážek užívat, zatímco oddaný se zcela vzdává touhy po požitku a věnuje se transcendentální láskyplné službě Pánu. To je jeho přirozené slavné postavení. Tehdy je īśvara, plně nezávislý. Skutečný īśvara neboli īśvaraḥ paramaḥ, nejvyšší īśvara a nejvýše nezávislý jedinec, je Kṛṣṇa. Živá bytost je īśvara, jedině když slouží Pánu. Transcendentální radost získaná z láskyplné služby Pánu je skutečnou nezávislostí.