SLOKA 4
arthe hy avidyamāne ’pi
saṁsṛtir na nivartate
dhyāyato viṣayān asya
svapne ’narthāgamo yathā
arthe—skutečná příčina; hi—jistě; avidyamāne—neexistující; api—ačkoliv; saṁsṛtiḥ—hmotné podmínky existence; na—ne; nivartate—končí; dhyāyataḥ—rozjímá; viṣayān—smyslové předměty; asya—živé bytosti; svapne—ve snu; anartha—nepříznivých situací; āgamaḥ—příchod; yathā—jako.
Živá bytost je ve skutečnosti transcendentální hmotné existenci, ale jelikož si neustále myslí, že bude panovat hmotné přírodě, její hmotný život nemá konce a stejně jako ve snu se dostává do různých nepříznivých situací.
Příklad snu je velice výstižný. Kvůli svým různým mentálním stavům se ve snu dostáváme do mnoha příznivých a nepříznivých situací. Stejně tak duše nemá nic společného s touto hmotnou přírodou, ale jakmile myslí na to, že se chce stát pánem, dostává se do stavu podmíněné existence.
Podmíněná existence je zde popsána slovy dhyāyato viṣayān asya. Viṣaya znamená “předmět požitku”. Dokud si živá bytost myslí, že si může užívat hmotných výhod, žije podmíněným životem, ale jakmile přijde k rozumu, získá poznání, že není poživatelem, protože jediným poživatelem je Nejvyšší Osobnost Božství. Jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě (5.29), Pán je příjemcem všech výsledků obětí a odříkání (bhoktāraṁ yajña-tapasām) a je vlastníkem všech tří světů (sarva-loka-maheśvaram). Je skutečným přítelem všech živých bytostí. My však namísto toho, abychom vlastnictví, požitek a postavení skutečného přítele všech živých bytostí přenechali Nejvyšší Osobnosti Božství, prohlašujeme, že sami jsme vlastníci, poživatelé a přátelé. Vykonáváme lidumilné činnosti a považujeme se za přátele lidské společnosti. Člověk o sobě může tvrdit, že je velký vlastenec a nejlepší přítel lidu a své země, ale ve skutečnosti nemůže být největším přítelem každého. Jediný přítel je Kṛṣṇa. Je třeba snažit se pozdvihnout vědomí podmíněné duše na úroveň porozumění, že Kṛṣṇa je její skutečný přítel. Ten, kdo naváže přátelství s Kṛṣṇou, nebude nikdy podveden a dostane veškerou potřebnou pomoc. Největší službou je probudit v podmíněné duši toto vědomí, a nikoliv vydávat se za velkého přítele jiné živé bytosti. Síla přátelství je omezená. I když se někdo prohlašuje za přítele, nemůže být přítelem neomezeně. Existuje neomezeně mnoho živých bytostí a naše schopnosti jsou omezené, takže nemůžeme přinést skutečný prospěch všem lidem. Nejlepší službou lidem je probudit v nich vědomí Kṛṣṇy, aby věděli, že nejvyšším poživatelem, nejvyšším vlastníkem a nejvyšším přítelem je Kṛṣṇa. Tehdy skončí jejich iluzorní sen o panování hmotné přírodě.