SLOKA 34
evaṁ harau bhagavati pratilabdha-bhāvo
bhaktyā dravad-dhṛdaya utpulakaḥ pramodāt
autkaṇṭhya-bāṣpa-kalayā muhur ardyamānas
tac cāpi citta-baḍiśaṁ śanakair viyuṅkte
evam—takto; harau—k Pánu Harimu; bhagavati—Osobnosti Božství; pratilabdha—vyvinul; bhāvaḥ—čistou lásku; bhaktyā—oddanou službou; dravat—taje; hṛdayaḥ—jeho srdce; utpulakaḥ—ježí se mu chlupy na těle; pramodāt—z nesmírné radosti; autkaṇṭhya—způsobené intenzivní láskou; bāṣpa-kalayā—proudem slz; muhuḥ—stále; ardyamānaḥ — soužený; tat—ta; ca—a; api—dokonce; citta—mysl; baḍiśam—háček; śanakaiḥ—postupně; viyuṅkte—stahuje.
Tímto způsobem yogī postupně vyvíjí čistou lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství, Harimu. S pokrokem v oddané službě zažívá, jak se mu z nesmírné radosti ježí chlupy na těle, a neustále se koupe v proudu slz vyvolaných intenzivní láskou. Postupně stahuje od hmotné činnosti i svoji mysl, kterou používal jako prostředek pro upoutání Pána, stejně jako rybář vábí rybu k háčku.
Zde je jasně uvedeno, že meditace, která je činností mysli, není dokonalým stadiem samādhi neboli tranzu. Na začátku se mysl používá, aby upoutala podobu Nejvyšší Osobnosti Božství, ale ve vyšších stadiích není používání mysli zapotřebí. Oddaný očišťuje své smysly, a tak si zvyká na službu Nejvyššímu Pánu. Jógový postup meditace je tedy zapotřebí do té doby, než yogī začne vykonávat čistou oddanou službu. Mysl se používá k očištění smyslů, ale jakmile jsou smysly meditací očištěny, není třeba sedět na jednom místě a snažit se meditovat o podobě Pána. Oddaný si osvojí takové zvyky, že se automaticky věnuje osobní službě Pánu. Je-li mysl nucena se soustředit na podobu Pána, nazývá se to nirbīja-yoga neboli “yoga bez života”, protože yogī Pánu neslouží automaticky. Pokud však na Pána neustále myslí, nazývá se to sabīja-yoga neboli “živá yoga”. Oddaný musí dosáhnout úrovně živé yogy.
Oddaný má sloužit Pánu dvacet čtyři hodin denně, což je potvrzeno v Brahma-saṁhitě. Vyvinutím úplné lásky může dosáhnout stadia premāñjana-cchurita. Ten, kdo oddanou službou plně vyvine svoji lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství, vidí Pána neustále, aniž by o Jeho podobě uměle meditoval. Jeho zrak je božský, protože se nesoustředí na nic jiného. Na této úrovni duchovní realizace není třeba mysl uměle zaměstnávat. Meditace doporučená v nižších stadiích je prostředkem, jak dojít na úroveň oddané služby, a transcendentální láskyplná služba Pánu proto stojí výše než meditace. Toto stadium dokonalosti se nazývá vědomí Kṛṣṇy.