SLOKA 44
tasmād imāṁ svāṁ prakṛtiṁ
daivīṁ sad-asad-ātmikām
durvibhāvyāṁ parābhāvya
svarūpeṇāvatiṣṭhate
tasmāt—takto; imām—tuto; svām—vlastní; prakṛtim—hmotná energie; daivīm—božská; sat-asat-ātmikām—složená z příčiny a důsledku; durvibhāvyām—těžko pochopitelná; parābhāvya—po překonání; sva-rūpeṇa—v seberealizovaném postavení; avatiṣṭhate—zůstává.
Takto může yogí dosáhnout seberealizovaného postavení poté, co překoná nepřemožitelný vliv māyi, která vystupuje jako příčina i důsledek tohoto hmotného projevu, a proto je velice těžké ji pochopit.
V Bhagavad-gītě je řečeno, že vliv māyi, která pokrývá poznání živé bytosti, je nepřemožitelný. Kdo se však odevzdá Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, může tento zdánlivě nepřemožitelný vliv māyi překonat. Je zde také řečeno, že daivī prakṛti, vnější energie Nejvyššího Pána, je durvibhāvyā, velice těžko pochopitelná a překonatelná. Živá bytost ale musí tento nepřemožitelný vliv māyi překonat, a to je možné milostí Pána, když se Bůh zjeví odevzdané duši. To je zde také řečeno — svarūpeṇāvatiṣṭhate. Svarūpa znamená vědět: “Nejsem Nejvyšší Duše, ale jsem nedílnou částí Nejvyšší Duše.” To je seberealizace. Klamně si myslet: “Jsem Nejvyšší Duše a jsem všeprostupující,” není svarūpa. To není realizace našeho skutečného postavení. Ve skutečnosti jsme nedílné části. Zde se doporučuje, abychom zůstali na této úrovni skutečné seberealizace. Bhagavad-gītā toto pochopení definuje jako realizaci Brahmanu.
Poté, co živá bytost dojde k realizaci Brahmanu, může se věnovat činnostem Brahmanu. Dokud není seberealizovaná, věnuje se činnostem založeným na mylném pojetí tělesné totožnosti. Když je ve svém skutečném postavení, začne vykonávat činnosti na úrovni realizace Brahmanu. Māyāvādští filozofové říkají, že s realizací Brahmanu končí všechny činnosti, ale to ve skutečnosti není pravda. Je-li duše ve svém nepřirozeném stavu, kdy je pokrytá hmotou, tolik činná, jak by mohla být po osvobození nečinná? Můžeme zde uvést příklad: Je-li člověk velice činný po dobu nemoci, jak si můžeme myslet, že bude po uzdravení nečinný? Přirozený závěr je, že když se člověk zbaví všech nemocí, jeho činnosti budou čisté. Můžeme říci, že na úrovni Brahmanu jsou činnosti jiné než v podmíněném životě, ale to neznamená, že činnosti končí. O tom se mluví v Bhagavad-gītě (18.54): jakmile živá bytost zrealizuje, že je Brahman, oddaná služba začíná. Mad-bhaktiṁ labhate parām — po realizaci Brahmanu se duše může věnovat oddané službě Pánu. Oddaná služba Pánu je tedy činností na úrovni Brahmanu.
Na ty, kdo se věnují oddané službě, nepůsobí māyā a jsou v naprosto dokonalém postavení. Povinností živé bytosti jakožto nedílné části celku je oddaně sloužit celku. To je nejvyšší dokonalost života.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté osmé kapitole třetího zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Pokyny Pána Kapily k vykonávání oddané služby”.