SLOKA 14
sa eva bhakti-yogākhya
ātyantika udāhṛtaḥ
yenātivrajya tri-guṇaṁ
mad-bhāvāyopapadyate
saḥ—tato; eva—vskutku; bhakti-yoga—oddaná služba; ākhyaḥ—zvaná; ātyantikaḥ—nejvyšší úroveň; udāhṛtaḥ—vysvětlená; yena—čímž; ativrajya—překonávající; tri-guṇam—tři kvality hmotné přírody; mat-bhāvāya—Mého transcendentálního postavení; upapadyate—dosahuje.
Když oddaný dosáhne nejvyšší úrovně oddané služby, jak jsem vysvětlil, může překonat vliv tří kvalit hmotné přírody a stejně jako Pán setrvávat v transcendentálním postavení.
Śrīpāda Śaṅkarācārya, který je považován za vůdce neosobní filozofické školy, uznal na začátku svého komentáře k Bhagavad-gītě, že Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, stojí nad hmotným stvořením—vše kromě Něho se nachází v hmotném světě. Ve védských písmech je rovněž potvrzeno, že před stvořením existoval pouze Nārāyaṇa — neexistoval ani Pán Brahmā, ani Pán Śiva. Jedině Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu, neboli Kṛṣṇa, je vždy v transcendentálním postavení mimo vliv hmotného stvoření.
Hmotné kvality dobra, vášně a nevědomosti nemohou postavení Nejvyšší Osobnosti Božství ovlivnit, a proto se Pán nazývá nirguṇa (bez jediného poskvrnění hmotnými kvalitami). Tutéž skutečnost zde potvrzuje Pán Kapila — ten, kdo vykonává čistou oddanou službu, je stejně jako Pán v transcendentálním postavení. Tak jako nepůsobí vliv hmotných kvalit na Pána, nepůsobí ani na Jeho čisté oddané. Ten, koho neovlivňují tři kvality hmotné přírody, se nazývá osvobozená duše neboli duše brahma-bhūta. Brahma-bhūtaḥ prasannātmā je stadium osvobození. Ahaṁ brahmāsmi—“Nejsem toto tělo.” To se vztahuje pouze na toho, kdo Kṛṣṇovi neustále oddaně slouží, a je proto v transcendentálním postavení, mimo vliv tří kvalit hmotné přírody.
To, že člověk může uctívat jakoukoliv vymyšlenou podobu Pána neboli Brahmanu a nakonec splynout se září Brahmanu, je mylné pojetí impersonalistů. Splynout s tělesnou září Nejvyššího Pána (Brahmanem) je samozřejmě také osvobození, jak bylo popsáno v minulém verši. Ekatva je jedním druhem osvobození, ale žádný oddaný ho nikdy nepřijme, protože oddanou službou se kvalitativní totožnosti dosahuje okamžitě. Této kvalitativní rovnosti, která je výsledkem neosobního osvobození, již oddaný dosáhl a nemusí o ni zvlášť usilovat. Zde je jasně řečeno, že čistou oddanou službou se živá bytost jednoduše dostává na kvalitativně stejnou úroveň, na jaké je Samotný Pán.