SLOKA 15

Člověk musí plnit své předepsané povinnosti podle svého společenského postavení jako brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya či śūdra. Předepsané povinnosti čtyř tříd lidské společnosti jsou rovněž uvedeny v Bhagavad-gītě. Činnostmi brāhmaṇů je ovládat smysly a stát se jednoduchými, čistými, vzdělanými oddanými. Kṣatriyové mají smysl pro vládnutí, nebojí se na bitevním poli a jsou shovívaví. Vaiśyové neboli členové třídy obchodníků se starají o obchod, ochranu krav a rozvoj zemědělství. Śūdrové, dělníci, slouží vyšším třídám, protože sami nejsou příliš inteligentní.

Jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě (sva-karmaṇā tam abhyarcya), člověk v jakémkoliv postavení může sloužit Nejvyššímu Pánu vykonáváním svých předepsaných povinností. Není pravda, že Nejvyššímu Pánu mohou sloužit pouze brāhmaṇové, a śūdrové nikoliv. Každý může sloužit Nejvyššímu Pánu plněním svých předepsaných povinností pod vedením duchovního mistra — zástupce Nejvyšší Osobnosti Božství. Nikdo by si neměl myslet, že jeho předepsané povinnosti jsou podřadné. Brāhmaṇa může sloužit Pánu s použitím své inteligence a kṣatriya může sloužit Nejvyššímu Pánu svým válečnickým uměním, jako Arjuna sloužil Kṛṣṇovi. Arjuna byl válečník a neměl čas studovat Vedāntu či jiné vysoce intelektuální knihy. Dívky ve Vrajadhāmu se narodily ve třídě vaiśyů a věnovaly se ochraně krav a zemědělství. Kṛṣṇův nevlastní otec Nanda Mahārāja a všichni jeho společníci byli vaiśyové. Neměli žádné vzdělání, ale mohli Kṛṣṇovi sloužit svou láskou a tím, že Mu nabízeli vše, co měli. Stejně tak je i mnoho případů, kdy Kṛṣṇovi sloužili caṇḍālové, lidé v nižším postavení než śūdrové. Také mudrc Vidura byl považován za śūdru, neboť jeho matka byla shodou okolností śūdrāṇī. Nejsou zde rozdíly, protože Pán Sám prohlásil v Bhagavad-gītě, že každý, kdo se věnuje oddané službě, je nepochybně povýšen do transcendentálního postavení. Předepsané povinnosti kohokoliv jsou slavné, jsou-li vykonávány jako oddaná služba Pánu bez touhy po zisku. Tato láskyplná služba musí být vykonávána bez důvodu, bez přerušení a spontánně. Kṛṣṇa je předmětem lásky a člověk Mu musí sloužit všemi schopnostmi, které má. To je čistá oddaná služba.

Další významný výraz v tomto verši je nātihiṁsreṇa (“s minimem násilí nebo obětí na životech”). I když se oddaný musí dopouštět násilí, nemělo by ho být víc, než je nutné. Někdy se nás lidé ptají: “Žádáte nás, abychom nejedli maso, ale vy jíte zeleninu. Myslíte si, že to není násilí?” Odpověď zní, že jíst zeleninu představuje násilí a vegetariáni se též dopouštějí násilí na jiných živých bytostech, protože zelenina je také živá. Neoddaní kvůli jídlu zabíjejí krávy, kozy a mnoho jiných zvířat a oddaný jakožto vegetarián také zabíjí. Ale co je významné — je řečeno, že každá živá bytost musí žít tím, že zabíjí jiné bytosti; to je zákon přírody. Jīvo jīvasya jīvanam — jedna živá bytost je životem pro druhou. Pokud se však jedná o lidské bytosti, násilí by mělo být jen tolik, kolik je nezbytně nutné.

Lidská bytost nemá jíst nic, co nebylo obětováno Nejvyšší Osobnosti Božství. Yajña-śiṣṭāśinaḥ santaḥ — bude-li člověk jíst potravu obětovanou Yajñovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, zbaví se všech hříšných reakcí. Oddaný proto jí pouze prasādam, potravu nabídnutou Nejvyššímu Pánu, a Kṛṣṇa říká, že přijímá potravu z rostlinné říše, kterou Mu oddaný s oddaností nabízí. Oddaný má Kṛṣṇovi nabízet rostlinnou potravu. Kdyby chtěl Nejvyšší Pán potravu připravenou ze zvířat, oddaný by ji mohl nabídnout, ale Pán nic takového nenařizuje.

Musíme se dopouštět násilí — to je přírodní zákon. Neměli bychom však páchat přehnané násilí; pouze tolik, kolik nařizuje Pán. Arjuna pěstoval umění zabíjet, což je samozřejmě násilí, ale on zabíjel nepřátele na Kṛṣṇovo nařízení. Dopouštíme-li se nezbytného násilí na pokyn Pána, nazývá se to nātihiṁsā. Nemůžeme se vyhnout násilí, protože žijeme podmíněným životem, kde jsme k němu nuceni, ale neměli bychom páchat více násilí, než kolik je nezbytně nutné neboli kolik nařizuje Nejvyšší Osobnost Božství.