SLOKA 18
ādhyātmikānuśravaṇān
nāma-saṅkīrtanāc ca me
ārjavenārya-saṅgena
nirahaṅkriyayā tathā
ādhyātmika—duchovní náměty; anuśravaṇāt—z naslouchání; nāma-saṅkīrtanāt—ze zpívání svatého jména; ca—a; me—Mého; ārjavena—s přímočarým jednáním; ārya-saṅgena—se společností svatých osob; nirahaṅkriyayā—bez falešného ega; tathā—takto.
Oddaný se má neustále snažit naslouchat o duchovních námětech a využívat svůj čas ke zpívání svatého jména Pána. Jeho jednání má být vždy přímočaré a prosté, a přestože nikomu nezávidí, ale je ke každému přátelský, má se vyhýbat společnosti lidí, kteří nejsou duchovně pokročilí.
Aby člověk rozvíjel duchovní porozumění, musí naslouchat duchovnímu poznání z pravých zdrojů. Realitu duchovního života může pochopit přísným dodržováním usměrňujících zásad a ovládáním smyslů. Pro sebeovládání je nezbytné být nenásilný a pravdomluvný, nekrást, vyhýbat se sexu a vlastnit pouze tolik, kolik je absolutně nutné pro udržení těla a duše pohromadě. Člověk nemá jíst víc, než je nutné, shromažďovat více majetku, než je třeba, zbytečně mluvit s obyčejnými lidmi a dodržovat pravidla a předpisy bez jasného cíle. Pravidla má dodržovat proto, aby dělal skutečný pokrok.
V Bhagavad-gītě je uvedeno osmnáct kvalifikací a jednou z nich je jednoduchost. Oddaný nemá být pyšný, nemá vyžadovat zbytečnou úctu od druhých a má být nenásilný. Amānitvam adambhitvam ahiṁsā. Má být velice tolerantní a prostý, má přijmout duchovního mistra a ovládat své smysly. To je uvedeno zde i v Bhagavad-gītě. Má naslouchat z pravých zdrojů o způsobech pokroku v duchovním životě. Tyto pokyny má přijímat od ācāryi a sžít se s nimi.
Je zde výslovně řečeno: nāma-saṅkīrtanāc ca — člověk má zpívat svatá jména Pána, Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare; buď sám, nebo s ostatními. Pán Caitanya zvláště zdůrazňoval zpívání těchto svatých jmen Pána jako základní princip duchovního pokroku. Dále je zde použité slovo ārjavena, které znamená “bez diplomacie”. Oddaný nemá dělat plány pro uskutečnění svých vlastních zájmů. Kazatelé někdy samozřejmě musí mít nějaký plán, aby mohli systematicky šířit Pánovu misi, ale ohledně osobních zájmů nemá být oddaný nikdy vypočítavý. Má se také vyhýbat společnosti těch, kteří nedělají pokrok v duchovním životě. Další slovo je ārya. Árijci jsou ti, kteří rozvíjejí poznání vědomí Kṛṣṇy a zároveň i hmotný blahobyt. Rozdíl mezi árijcem a neárijcem, mezi surou a asurou, spočívá v jejich úrovni duchovního pokroku. Stýkat se s lidmi, kteří nejsou duchovně pokročilí, je zakázané. Pán Caitanya doporučoval vyhýbat se lidem, kteří lpí na dočasných věcech — asat-saṅga-tyāga. Asat je příliš hmotně připoutaný člověk, který není oddaným Pána a příliš tíhne k ženám a předmětům hmotného požitku. Takový člověk je podle vaiṣṇavské filozofie persona non grata (“nežádoucí osoba”).
Oddaný nemá být pyšný na věci, které získal. Známkou oddaného je pokora. I když je duchovně velice pokročilý, zůstává vždy pokorný, jak nás učí Kavirāja Gosvāmī a všichni ostatní vaiṣṇavové vlastním příkladem. Caitanya Mahāprabhu učil, že člověk má být pokornější než tráva na ulici a tolerantnější než strom. Nemá být pyšný nebo falešně namyšlený. Tak udělá jistě pokrok v duchovním životě.