SLOKA 23
dviṣataḥ para-kāye māṁ
mānino bhinna-darśinaḥ
bhūteṣu baddha-vairasya
na manaḥ śāntim ṛcchati
dviṣataḥ—toho, kdo je závistivý; para-kāye—vůči tělu druhého; mām—Mně; māninaḥ—vzdávání úcty; bhinna-darśinaḥ—separatisty; bhūteṣu—k živým bytostem; baddha-vairasya—toho, kdo je nepřátelský; na — ne; manaḥ—mysl; śāntim—klid; ṛcchati—dosahuje.
Ten, kdo Mi vzdává úctu, ale jako separatista závidí tělům druhých, kvůli svému nepřátelskému chování k jiným živým bytostem nikdy nedosáhne klidu mysli.
V tomto verši jsou významné dvě vazby: bhūteṣu baddha-vairasya (“nepřátelský k ostatním”) a dviṣataḥ para-kāye (“závistivý vůči tělu druhého”). Ten, kdo je závistivý nebo nepřátelský vůči ostatním, nikdy nepocítí štěstí. Oddaný proto musí mít dokonalý pohled. Měl by přehlížet tělesné rozdíly a vnímat pouze přítomnost nedílné části Nejvyššího Pána a Pána Samotného v Jeho úplné expanzi jako Nadduše. Takový je pohled čistého oddaného. Oddaný si nikdy nevšímá tělesného vzhledu určitého druhu živé bytosti.
Je zde vyjádřeno, že Pán si neustále přeje osvobodit podmíněné duše, které jsou uvězněné v hmotných tělech. Oddaní mají za úkol zprostředkovat toto poselství a touhu Pána podmíněným duším a poučit je o vědomí Kṛṣṇy. Tak mohou dosáhnout transcendentálního, duchovního života a naplní se jejich životní poslání. Nemohou to samozřejmě dělat živé bytosti nižší než lidské, ale v lidské společnosti mohou být vědomím Kṛṣṇy osvíceny všechny živé bytosti. K vědomí Kṛṣṇy mohou být pozvednuty určitými metodami dokonce i nižší bytosti. Například Śivānanda Sena, velký oddaný Pána Caitanyi, osvobodil psa tím, že ho krmil prasādam. Rozdává-li se prasādam (zbytky jídla obětovaného Pánu) i nevědomým masám lidu a zvířatům, dostávají tyto živé bytosti možnost dosáhnout vědomí Kṛṣṇy. Když se tentýž pes setkal v Purī s Pánem Caitanyou, byl osvobozen z hmotného podmínění.
Jasně se zde uvádí, že oddaný musí být prost veškerého násilí (jīvāhiṁsā). Pán Caitanya doporučoval, aby se oddaný nedopouštěl násilí na žádné živé bytosti. Někdy dostáváme otázku: “Rostliny také žijí a oddaní jedí rostlinnou potravu. To není násilí?” Za prvé, když ze stromu nebo rostliny utrhneme několik lístků, výhonků nebo plodů, rostlinu tím nezabijeme. A dále, jīvāhiṁsā znamená, že jelikož každá živá bytost musí—přestože je věčná — projít určitým druhem těla podle své minulé karmy, její postupný vývoj nemá nic narušit. Oddaný se musí důsledně držet zásad oddané služby a vědět, že ať je živá bytost jakkoliv nepatrná, je v ní přítomný Pán. Oddaný musí realizovat tuto všudypřítomnost Pána.