SLOKA 20
so ’haṁ vasann api vibho bahu-duḥkha-vāsaṁ
garbhān na nirjigamiṣe bahir andha-kūpe
yatropayātam upasarpati deva-māyā
mithyā matir yad-anu saṁsṛti-cakram etat
saḥ aham—já sama; vasan—žijící; api—ačkoliv; vibho—ó Pane; bahu-duḥkha—s mnoha bolestmi; vāsam—v situaci; garbhāt—z břicha; na — ne; nirjigamiṣe—chci odejít; bahiḥ—ven; andha-kūpe—v zapomenuté studni; yatra—kde; upayātam—ten, kdo tam jde; upasarpati—polapí; deva-māyā—vnější energie Pána; mithyā—falešné; matiḥ—ztotožňování se; yat—která māyā; anu—podle; saṁsṛti—neustálého rození a umírání; cakram—koloběh; etat—tento.
Proto, můj Pane, přestože žiji v hrozných podmínkách, nechci opustit břicho své matky, abych znovu nespadla do zapomenuté studny materialistického života. Tvá vnější energie zvaná deva-māyā okamžitě polapí nově narozené dítě, které se ihned začne falešně ztotožňovat se svým tělem, což je počátek neustálého koloběhu zrození a smrti.
Dokud je dítě v lůně své matky, nachází se ve velice tísnivých a hrozných podmínkách, ale má to tu výhodu, že oživuje čisté vědomí svého vztahu s Nejvyšším Pánem a modlí se o osvobození. Iluzorní energie māyā je však tak silná, že jakmile se dítě narodí a je z břicha venku, je māyou okamžitě překonáno a začne považovat své tělo za sebe sama. Māyā znamená “iluze” neboli to, co ve skutečnosti neexistuje. V hmotném světě se každý ztotožňuje se svým tělem. Falešné egoistické vědomí “já jsem toto tělo” se vyvine, hned jak dítě opustí lůno. Matka a další příbuzní ho očekávají, a jakmile se narodí, matka ho krmí a každý se o ně stará. Živá bytost brzy zapomene na své postavení a zaplete se do rodinných vztahů. Celá hmotná existence představuje zapletení v tomto tělesném pojetí života. Skutečné poznání znamená vyvinout vědomí: “Nejsem toto tělo. Jsem duchovní duše, věčná nedílná část Nejvyššího Pána.” Ke skutečnému poznání patří odříkání a schopnost nepovažovat tělo za své vlastní já.
Působením māyi, vnější energie, živá bytost ihned po narození na vše zapomíná. Proto se dítě modlí, že chce raději zůstat v lůně než je opustit. Je řečeno, že Śukadeva Gosvāmī zůstal za těchto okolností v lůně své matky šestnáct let, neboť se nechtěl zaplést do falešného pojetí tělesné totožnosti. Poté, co toto poznání rozvíjel v lůně matky, vyšel na konci šestnáctého roku ven a okamžitě opustil domov, aby ho svým vlivem nepolapila māyā. I Bhagavad-gītā uvádí, že vliv māyi je nepřekonatelný. Tuto nepřekonatelnou māyu však lze jednoduše překonat vědomím Kṛṣṇy. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě (7.14): mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te. Každý, kdo se odevzdá lotosovým nohám Kṛṣṇy, se může zbavit tohoto falešného pojetí života. Živá bytost zapomíná na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou pouze vlivem māyi a ztotožňuje se s tělem a jeho vedlejšími produkty — ženou, dětmi, společností, přátelstvím a láskou. Stává se tak obětí vlivu māyi a to její materialistický život, který přináší opakované rození a umírání, ještě více upevní.