SLOKA 5
mātur jagdhānna-pānādyair
edhad-dhātur asammate
śete viṇ-mūtrayor garte
sa jantur jantu-sambhave
mātuḥ—matky; jagdha—vzaté; anna-pāna—jídlem a pitím; ādyaiḥ — atd.; edhat—posilující; dhātuḥ—složky svého těla; asammate—odporné; śete—pobývá; viṭ-mūtrayoḥ—výkalů a moči; garte—v dutině; saḥ—ten; jantuḥ—plod; jantu—červů; sambhave—rodiště.
Plod si bere svoji výživu z jídla a pití, které přijímá jeho matka, a tak roste a zůstává i nadále v onom odporném sídle plném výkalů a moči, které je rodištěm nejrůznějších červů.
V Mārkaṇḍeya Purāṇě je řečeno, že ze střeva matky vychází pupeční šňůra zvaná āpyāyanī, která ji spojuje s břichem dítěte, a skrze tento kanál přijímá dítě v lůně potravu, kterou matka strávila. Tímto způsobem dostává dítě v lůně výživu z matčina střeva a den za dnem roste. Údaje Mārkaṇḍeya Purāṇy o situaci dítěte v lůně plně potvrzuje moderní lékařská věda, a autoritu Purāṇ tudíž nelze vyvrátit, jak se o to někdy pokoušejí māyāvādští filozofové.
Jelikož dítě zcela závisí na potravě strávené matkou, v průběhu těhotenství se na matčin jídelníček vztahují určitá omezení. Těhotná matka má zakázáno příliš mnoho soli, čilí, cibule a podobných potravin, protože dětské tělo je příliš nové a choulostivé, takže taková ostrá jídla těžko snáší. Omezení a bezpečnostní opatření, jimiž se má těhotná matka podle doporučení védských písem (smṛti) řídit, jsou velice užitečná. Z védské literatury je zřejmé, kolik pozornosti společnost věnuje zplození dobrého dítěte. Obřad garbhādhāna před pohlavním stykem byl pro příslušníky vyšších složek společnosti povinný a je velice vědecký. Velmi důležité jsou i další postupy doporučené ve védských písmech pro dobu těhotenství. Pečovat o dítě je prvořadou rodičovskou povinností, protože bude-li o tuto péči dobře postaráno, společnost bude tvořena dobrým obyvatelstvem, které bude udržovat mír a blahobyt ve společnosti, zemi a celé lidské rase.