SLOKA 12-15
ādyaḥ sthira-carāṇāṁ yo
veda-garbhaḥ saharṣibhiḥ
yogeśvaraiḥ kumārādyaiḥ
siddhair yoga-pravartakaiḥ
bheda-dṛṣṭyābhimānena
niḥsaṅgenāpi karmaṇā
kartṛtvāt saguṇaṁ brahma
puruṣaṁ puruṣarṣabham
sa saṁsṛtya punaḥ kāle
kāleneśvara-mūrtinā
jāte guṇa-vyatikare
yathā-pūrvaṁ prajāyate
aiśvaryaṁ pārameṣṭhyaṁ ca
te ’pi dharma-vinirmitam
niṣevya punar āyānti
guṇa-vyatikare sati
ādyaḥ—stvořitel, Pán Brahmā; sthira-carāṇām—nehybných a pohyblivých projevů; yaḥ—ten, kdo; veda-garbhaḥ—zdroj Ved; saha—spolu s; ṛṣibhiḥ—mudrci; yoga-īśvaraiḥ—s velkými mystickými yogīny; kumāra-ādyaiḥ—Kumārové a další; siddhaiḥ—s dokonalými živými bytostmi; yoga-pravartakaiḥ—autoři systému yogy; bheda-dṛṣṭyā—vzhledem k nezávislému pohledu; abhimānena—mylnému závěru; niḥsaṅgena—který není plodonosný; api—ačkoliv; karmaṇā—svým jednáním; kartṛtvāt — od postoje konatele; sa-guṇam—s duchovními vlastnostmi; brahma — Brahman; puruṣam—Osobnost Božství; puruṣa-ṛṣabham—první inkarnace puruṣi; saḥ—on; saṁsṛtya—když dosáhl; punaḥ—znovu; kāle — v té době; kālena—časem; īśvara-mūrtinā—Pánovo zjevení; jāte guṇa-vyatikare—když dojde k vzájemnému působení kvalit; yathā—jako; pūrvam—dříve; prajāyate—je zrozen; aiśvaryam—bohatství; pārameṣṭhyam—královské; ca—a; te—mudrci; api—také; dharma—svými zbožnými činy; vinirmitam—vytvořené; niṣevya—když si užili; punaḥ—znovu; āyānti—vracejí se; guṇa-vyatikare sati—když probíhá vzájemné působení kvalit.
Má drahá matko, někdo uctívá Nejvyšší Osobnost Božství s osobními zájmy, ale věz, že dokonce i polobozi, jako je Pán Brahmā, velcí mudrci, jako je Sanat-kumāra, a velcí muniové, jako je Marīci, se musí vrátit do hmotného světa, když dojde k jeho opětovnému stvoření. Brahmā, stvořitel vesmíru a zdroj veškeré védské moudrosti, a velcí mudrci, kteří jsou autory duchovní cesty a zakladateli systému yogy, znovu upadají pod vliv časového faktoru, jakmile začne vzájemné působení tří kvalit hmotné přírody. Jsou osvobozeni svým neplodonosným jednáním a dosahují první inkarnace puruṣi. Když však dojde k novému stvoření, vracejí se ve stejných podobách a zaujímají stejná postavení, jaká měli dříve.
Každý ví, že Brahmā dosáhne vysvobození. Nemůže však vysvobodit své stoupence. Polobozi, jako Brahmā a Pán Śiva, nemohou vysvobodit žádnou živou bytost. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā, jen ten, kdo se odevzdá Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, může být osvobozen ze zajetí māyi. Brahmā je zde označen jako ādyaḥ sthira-carāṇām — je původní, první stvořenou živou bytostí, která po svém zrození tvoří celý vesmírný projev. Nejvyšší Pán ho Osobně naučil tvořit. Brahmā je veda-garbha neboli ten, kdo zná konečný smysl Ved. Je stále ve společnosti významných osobností, jakými jsou Marīci, Kaśyapa, sedm mudrců, velcí mystičtí yogīni, Kumārové a celá řada dalších duchovně pokročilých živých bytostí. Nicméně Brahmā je rovněž motivován osobními touhami, které jsou oddělené od přání Nejvyššího Pána. Bheda-dṛṣṭyā znamená, že si Brahmā někdy myslí, že je na Nejvyšším Pánovi nezávislý nebo že je jednou ze tří rovnocenně nezávislých inkarnací. Brahmā je pověřen tvořením, Viṣṇu udržuje a Rudra, Pán Śiva, ničí. Všichni tři jsou inkarnacemi Nejvyššího Pána a každý z nich má na starost jednu kvalitu hmotné přírody. Žádný však není nezávislý na Nejvyšší Osobnosti Božství. Slovo bheda-dṛṣṭyā se zde vyskytuje proto, že Brahmā má někdy sklon myslet si, že je stejně nezávislý jako Rudra. Někdy si Brahmā myslí, že nezávisí na Nejvyšším Pánu, a jeho oddaní si myslí totéž. Proto když po zničení hmotného vesmíru vzájemným působením hmotných kvalit přírody znovu dojde k tvoření, Brahmā se vrací zpět. Přestože Brahmā dospěje až k Nejvyššímu Pánu v Jeho inkarnaci prvního puruṣi, Mahā-Viṣṇua, Jenž je plný transcendentálních vlastností, nemůže v duchovním světě zůstat.
To, že se Brahmā vrací, je pozoruhodné. Brahmā, velcí ṛṣiové a velký mistr yogy (Śiva) nejsou obyčejné živé bytosti; jsou velice mocní a obdaření všemi dokonalostmi mystické yogy. Přesto však mají sklon usilovat o splynutí s Nejvyšším, a proto se musejí vracet. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu stojí, že dokud si někdo myslí, že se Pánu vyrovná, není zcela očištěný a nemá dokonalé poznání. I když se taková osoba může po zničení tohoto hmotného stvoření dostat až k prvnímu puruṣa-avatārovi, Mahā-Viṣṇuovi, znovu poklesne a vrátí se zpět do hmotného světa.
Velkou chybou impersonalistů je domněnka, že Nejvyšší Pán přichází v hmotném těle. Podle nich by tedy člověk neměl meditovat o podobě Nejvyššího, ale raději o něčem beztvarém. Právě kvůli tomuto omylu se i velcí mystičtí yogīni a pokročilí transcendentalisté musejí vrátit, když dojde k novému stvoření. S výjimkou impersonalistů a monistů má každý možnost zapojit se v plném vědomí Kṛṣṇy přímo do oddané služby a osvobodit se rozvíjením transcendentální láskyplné služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Taková oddaná služba se postupně vyvíjí ve schopnost myslet na Nejvyšší Osobnost Božství jako na svého pána, přítele, syna a nakonec milence. Transcendentální různorodost musí vždy existovat.