SLOKA 33
padbhyāṁ bhagavato jajñe
śuśrūṣā dharma-siddhaye
tasyāṁ jātaḥ purā śūdro
yad-vṛttyā tuṣyate hariḥ
padbhyām—z nohou; bhagavataḥ—Osobnosti Božství; jajñe—projevila se; śuśrūṣā—služba; dharma—předepsaná povinnost; siddhaye—ve věci; tasyām—v tom; jātaḥ—vytvořené; purā—dříve; śūdraḥ—služebníci; yat-vṛttyā—zaměstnání, kterým; tuṣyate—je uspokojen; hariḥ—Nejvyšší Osobnost Božství.
Poté se z nohou Osobnosti Božství projevila služba, nutná pro dokonalé vykonávání náboženských činností. Na nohách jsou umístěni śūdrové, kteří uspokojují Pána sloužením.
Služba je přirozeným zaměstnáním všech živých bytostí. Živé bytosti mají sloužit Pánu, a tímto služebnickým postojem mohou dosáhnout dokonalosti náboženství. Nikdo nedosáhne náboženské dokonalosti pouhým spekulováním ve snaze získat teoretické poznání. Spiritualisté zvaní jñānī mohou spekulací pouze rozlišit duši od hmoty, ale nemají žádné informace o činnostech duše, která se osvobodila prostřednictvím poznání. Je řečeno, že ti, kteří se věnují pouze mentálním spekulacím, aby poznali věci takové, jaké jsou, ale nezapojují se do transcendentální láskyplné služby Pánu, jen marní svůj čas.
Zde je jasně řečeno, že princip služby vznikl z nohou Pána pro dokonalost náboženského života, ale tato transcendentální služba se liší od představ o službě v hmotném světě. Nikdo v hmotném světě nechce být služebník, ale každý chce být pán, protože falešné panování je hlavní chorobou podmíněné duše. Podmíněná duše v hmotném světě chce vládnout ostatním a oklamána vnější energií Pána je nucena hmotnému světu sloužit. Takové je skutečné postavení podmíněné duše. Poslední léčkou iluzorní vnější energie je představa totožnosti s Pánem. Kvůli ní zůstává oklamaná duše v otroctví hmotné energie a falešně se považuje za osvobozenou duši, která je “na stejné úrovni jako Nārāyaṇa”.
Je skutečně lépe být śūdra, než být brāhmaṇa, který nevyvinul služebnický postoj, protože jedině tento postoj uspokojuje Pána. Každá živá bytost — i kvalifikovaný brāhmaṇa — musí vykonávat transcendentální službu Pánu. Bhagavad-gītā i Śrīmad-Bhāgavatam potvrzují, že tento služebnický postoj je dokonalostí živé bytosti. Brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya i śūdra může zdokonalit povinnosti svého zaměstnání jedině službou Pánu. U brāhmaṇy se předpokládá, že díky dokonalému poznání védské moudrosti je mu tato skutečnost známá. Od dalších složek společnosti se očekává, že budou následovat pokyny brāhmaṇy-vaiṣṇavy (toho, kdo je brāhmaṇa kvalifikací a vaiṣṇava činy). To je základ nejdokonalejšího společenského řádu. Neuspořádaná společnost nemůže uspokojit ani své členy, ani Pána. I ten, kdo není dokonalým brāhmaṇou, kṣatriyou, vaiśyou či śūdrou, ale oddaně slouží Pánu, aniž by se staral o své společenské postavení, se stává dokonalým člověkem pouhou kultivací služebnického postoje vůči Nejvyššímu Pánovi.