SLOKA 18
bhaktiṁ harau bhagavati pravahann ajasram
ānanda-bāṣpa-kalayā muhur ardyamānaḥ
viklidyamāna-hṛdayaḥ pulakācitāṅgo
nātmānam asmarad asāv iti mukta-liṅgaḥ
bhaktim—v oddané službě; harau—Harimu; bhagavati—Nejvyššímu Pánu; pravahan—neustále zapojený; ajasram—vždy; ānanda—blažený; bāṣpa-kalayā—přívaly slz; muhuḥ—znovu a znovu; ardyamānaḥ—uchvácen; viklidyamāna—tálo; hṛdayaḥ—jeho srdce; pulaka—zježené chlupy; ācita—pokryté; aṅgaḥ—jeho tělo; na—ne; ātmānam—tělo; asmarat — vzpomínal; asau—on; iti—takto; mukta-liṅgaḥ—osvobozen od jemnohmotného těla.
Ve stavu transcendentální blaženosti mu z očí neustále proudily potoky slz, srdce mu tálo, chvěl se a chlupy na celém těle měl zježené. V tranzu oddanosti přeměněný Dhruva Mahārāja zcela zapomněl na svou tělesnou existenci, a tak okamžitě dosáhl osvobození z hmotných pout.
Ustavičným vykonáváním oddané služby devíti předepsanými způsoby, jako je naslouchání, opěvování, vzpomínání, uctívání Božstev atd., se oddaný dostává do stavu, kdy se na jeho těle objevují různé transcendentální příznaky. Celkem existuje osm tělesných změn, zvaných aṣṭa-sāttvika-vikāra, které naznačují, že oddaný je již v nitru osvobozený a zcela zapomněl na svoji tělesnou existenci. Uvádí se příklad kokosového ořechu — když vyschne, dužina kokosu se oddělí od skořápky a vnějšího povrchu, a jestliže s ním zatřeseme, můžeme slyšet, jak se dužina uvnitř volně pohybuje. Také ten, kdo je plně pohroužený do oddané služby, je oddělený od dvou hmotných obalů — jemnohmotného a hrubohmotného těla. Soustavným vykonáváním oddané služby Dhruva Mahārāja tohoto stavu dosáhl. Byl mahā-bhāgavata, prvotřídní čistý oddaný, neboť jen tito oddaní mohou projevit výše uvedené tělesné změny. Všechny je projevil Pán Caitanya Mahāprabhu, stejně jako Ṭhākura Haridāsa a mnoho dalších čistých oddaných. Tyto příznaky nelze napodobovat, ale když je oddaný skutečně pokročilý, projeví se samy. Tehdy je zřejmé, že oddaný je osvobozený od hmotné existence. Cesta osvobození je samozřejmě otevřená již od samého začátku oddané služby, stejně jako kokosový ořech utržený ze stromu začne okamžitě vysychat; trvá to pouze určitý čas, než se dužina a skořápka od sebe oddělí.
Důležité je slovo mukta-liṅgaḥ. Mukta znamená “osvobozený” a liṅgaḥ znamená “jemnohmotné tělo”. Když člověk zemře, opustí hrubohmotné tělo, ale jemnohmotné tělo složené z mysli, inteligence a falešného ega ho nese do další tělesné schránky. Během existence v současném hrubém těle ho totéž jemnohmotné tělo přenáší z jednoho životního stádia do druhého (například z dětství do chlapectví) prostřednictvím mentálního vývoje. Mentální úroveň nemluvněte a chlapce se od sebe liší, a stejně tak se liší mentální úroveň chlapce, mladého muže a starce. Změna těla v okamžiku smrti tedy probíhá na jemnohmotné úrovni — mysl, inteligence a falešné ego přenášejí duši z jednoho hrubého těla do druhého. Tomu se říká převtělování duše. Existuje však ještě jiné stádium, kdy jsme osvobozeni i od jemnohmotného těla — tehdy je živá bytost kvalifikovaná a plně připravená, aby mohla být přemístěna do transcendentálního, duchovního světa.
Z popisu tělesných příznaků Śrī Dhruvy Mahārāje je patrné, že byl zcela způsobilý k přemístění do duchovního světa. Rozdíl mezi jemnohmotným a hrubohmotným tělem můžeme pozorovat i v každodenním životě. Když sníme, naše hrubohmotné tělo leží na posteli a jemnohmotné tělo nás přenáší do zcela odlišného prostředí. Jelikož má však hrubohmotné tělo dále existovat, jemnohmotné tělo se do něho vrací zpět. Musíme se tedy osvobodit i od jemnohmotného těla — a toto osvobození se nazývá mukta-liṅga.