SLOKA 18
yasya rāṣṭre pure caiva
bhagavān yajña-pūruṣaḥ
ijyate svena dharmeṇa
janair varṇāśramānvitaiḥ
yasya—jehož; rāṣṭre—ve státě nebo království; pure—ve městech; ca—také; eva—jistě; bhagavān—Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; yajña-pūruṣaḥ—který je poživatelem všech obětí; ijyate—je uctíván; svena — jejich vlastním; dharmeṇa—zaměstnáním; janaiḥ—lidmi; varṇa-āśrama — systém osmi společenských skupin; anvitaiḥ—kteří následují.
Za zbožného je považován král, v jehož státě a městech lidé přísně následují systém osmi společenských skupin (vareṇ a āśramů) a prostřednictvím svého zaměstnání všichni uctívají Nejvyšší Osobnost Božství.
Tento verš velice důkladně vysvětluje povinnosti státu a občanů. Činnosti hlavního představitele vlády či krále a ostatních obyvatel by měly být usměrněny tak, aby z konečného hlediska každý vykonával oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství. Král, hlava státu, je považován za zástupce Nejvyšší Osobnosti Božství a jako takový má dohlížet na řádný chod státu a na to, aby všichni občané zaujímali svá příslušná postavení ve varṇāśramském systému. Ve Viṣṇu Purāṇě je řečeno, že dokud nejsou lidé vychováni a zaměstnáni s ohledem na vědecké rozdělení společnosti na čtyři varṇy (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra) a čtyři āśramy (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa), společnost nemůže být pokládána za skutečně lidskou a nemůže také dělat žádný pokrok ke konečnému cíli lidského života. Povinností vlády je dohlédnout, aby vše bylo v souladu s uspořádáním podle vareṇ a āśramů. Zde je řečeno: bhagavān yajña-pūruṣaḥ — Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je yajña-pūruṣa. Bhagavad-gītā (5.29) uvádí: bhoktāraṁ yajña-tapasām—Kṛṣṇa je konečný cíl všech obětí. Je také jejich poživatelem, a proto se nazývá yajña-pūruṣa. Toto slovo označuje Pána Viṣṇua, Pána Kṛṣṇu, nebo jakoukoliv Osobnost Božství z kategorie viṣṇu-tattva. V dokonalé lidské společnosti jsou lidé začleněni do vareṇ a āśramů a svými příslušnými činnostmi uctívají Pána Viṣṇua. Každý občan má své zaměstnání a slouží vykonáváním svých činností. To je dokonalost života. Bhagavad-gītā (18.46) uvádí:
yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ
yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ
“Uctívá-li člověk Pána, Jenž je zdrojem všech bytostí a je všeprostupující, může konáním svých povinností dosáhnout dokonalosti.”
Brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové tedy musí plnit své předepsané povinnosti, jak jsou stanoveny v śāstrách. Tak může každý uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua. Král nebo hlavní představitel vlády musí dohlédnout, aby byli všichni občané zaměstnáni tímto způsobem. To také znamená, že stát nebo vláda se nesmí vzdát své povinnosti a prohlásit, že stát nemá nic společného s náboženstvím a nestará se o to, jaký dělají lidé pokrok ve varṇāśrama-dharmě. V dnešní době nemají osoby ve vládních službách k varṇāśrama-dharmě žádnou úctu a s falešným sebeuspokojením si myslí, že stát je světská organizace. Ve státě s takovou vládou nemůže být nikdo šťastný. Lidé se musí řídit varṇāśrama-dharmou a král musí dohlížet na pečlivé dodržování jejích zásad.