SLOKA 20
tasmiṁs tuṣṭe kim aprāpyaṁ
jagatām īśvareśvare
lokāḥ sapālā hy etasmai
haranti balim ādṛtāḥ
tasmin—když On; tuṣṭe—je spokojen; kim—co; aprāpyam—nemožné dosáhnout; jagatām—vesmíru; īśvara-īśvare—vládce vládců; lokāḥ — obyvatelé planet; sapālāḥ—s jejich vládnoucími božstvy; hi—z tohoto důvodu; etasmai—Jemu; haranti—obětují; balim—předměty pro uctívání; ādṛtāḥ—s velkou radostí.
Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, uctívají velcí polobozi, vládci vesmíru. Je-li On spokojen, není nic, čeho by nebylo možné dosáhnout. Z tohoto důvodu všichni polobozi, vládnoucí božstva různých planet, jakož i jejich obyvatelé s velkou radostí obětují všechny předměty pro Jeho uctívání.
Tento verš souhrnně popisuje celou védskou civilizaci: všechny živé bytosti — ať už na této nebo na jiných planetách — musí vykonáváním svých příslušných povinností uspokojovat Nejvyšší Osobnost Božství. Když je Pán spokojený, všechny životní potřeby jsou dodány automaticky. Ve Vedách je také řečeno: eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān (Kaṭha Upaniṣad 2.2.13). Z Ved se dozvídáme, že Pán dodává každému vše potřebné, a sami můžeme vidět, že nižší zvířata, ptáci a včely, nemají žádné placené zaměstnání, a přesto neumírají pro nedostatek potravy. Žijí přirozeným způsobem a o všechny jejich životní potřeby — jídlo, spánek, sex a obranu — je postaráno.
Lidská společnost ovšem uměle vytvořila takový druh civilizace, ve kterém živá bytost zapomíná na svůj vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Moderní společnost dokonce člověku umožňuje zapomenout na Pánovu milost, a proto jsou také moderní civilizovaní lidé neustále nešťastní a vždy jim něco schází. Nevědí, že konečným cílem života je obrátit se na Pána Viṣṇua a uspokojit Ho. Okouzlují je materialistické činnosti a pokládají současný materialistický způsob života za všechno na světě. Jejich vůdci je v tom samozřejmě stále povzbuzují a obyčejní lidé, neznalí zákonů Boha, následují své slepé vůdce na cestě do neštěstí. V zájmu nápravy této světové situace by měli být všichni lidé vychováváni ve vědomí Kṛṣṇy a jednat v souladu s varṇāśramským systémem. Stát by se měl také starat o to, aby lidé uspokojovali Nejvyšší Osobnost Božství — to je jeho prvořadá povinnost. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy bylo založeno za účelem přesvědčit veřejnost, aby přijala nejlepší metodu uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak vyřešila všechny své problémy.