SLOKA 46
tasya vaṁśyās tu naiṣādā
giri-kānana-gocarāḥ
yenāharaj jāyamāno
vena-kalmaṣam ulbaṇam
tasya—jeho (Niṣādovi); vaṁśyāḥ—potomci; tu—potom; naiṣādāḥ — zvaní Naiṣādové; giri-kānana—hory a lesy; gocarāḥ—obývají; yena — protože; aharat—vzal na sebe; jāyamānaḥ—narozený; vena—z krále Veny; kalmaṣam—všechny hříchy; ulbaṇam—strašlivé.
Niṣāda na sebe hned po narození vzal všechny hříchy krále Veny, a proto Naiṣādové neustále páchají hříšné činnosti — kradou, rabují a loví. Z toho důvodu je jim dovoleno žít jen v horách a lesích.
Naiṣādové nesmějí žít ve městech, neboť jsou od přírody hříšní. Jejich těla jsou proto velice ošklivá a hříšné jsou také jejich činnosti. Měli bychom však vědět, že i tito hříšní lidé (někdy zvaní též Kirātové) mohou být milostí čistého oddaného ze svého hříšného postavení osvobozeni a dosáhnout nejvyšší úrovně vaiṣṇavů. Transcendentální láskyplná oddaná služba Pánu může učinit kohokoliv — bez ohledu na to, jak je hříšný — způsobilým pro návrat domů, zpátky k Bohu. Člověk se pouze musí prostřednictvím oddané služby zbavit všeho znečištění. Tak může každý splnit předpoklady pro návrat domů, zpátky k Bohu. To potvrzuje Samotný Pán v Bhagavad-gītě (9.32):
māṁ hi pārtha vyapāśritya
ye 'pi syuḥ pāpa-yonayaḥ
striyo vaiśyās tathā śūdrās
te 'pi yānti parāṁ gatim
“Ó synu Pṛthy, všichni, kdo se ke Mně uchýlí; byť i nižšího rodu — ženy, vaiśyové (obchodníci) a śūdrové (dělníci) — mohou dosáhnout nejvyššího cíle.”
Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke čtrnácté kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Příběh o králi Venovi”.