SLOKA 9
arājaka-bhayād eṣa
kṛto rājātad-arhaṇaḥ
tato ’py āsīd bhayaṁ tv adya
kathaṁ syāt svasti dehinām
arājaka—být bez krále; bhayāt—ze strachu; eṣaḥ—tento Vena; kṛtaḥ—byl učiněn; rājā—králem; a-tat-arhaṇaḥ—i když pro to nebyl kvalifikovaný; tataḥ—od něho; api—také; āsīt—bylo; bhayam—nebezpečí; tu—potom; adya—nyní; katham—jak; syāt—může být; svasti—štěstí; dehinām—obyčejných lidí.
Když uvažovali, jak zachránit stát před chaosem, připomněli si, že kvůli politické krizi učinili Venu králem, i když pro to nebyl kvalifikovaný. Ale běda, nyní lidi sužoval samotný král! Jak mohou být za těchto okolností šťastní?
V Bhagavad-gītě (18.5) je řečeno, že od obětí, rozdávání milodarů a askeze nemá člověk upustit ani ve stavu odříkání. Brahmacārīni musí vykonávat oběti, gṛhasthové rozdávat milodary a ti, kdo jsou ve stavu odříkání (vānaprasthové a sannyāsīni), musí praktikovat askezi. Těmito postupy může každý dospět na duchovní úroveň. Když mudrci a světci viděli, že král Vena všechny tyto činnosti zastavil, začali si dělat starosti o pokrok obyčejných lidí. Světci káží vědomí Boha, vědomí Kṛṣṇy, protože chtějí zachránit obyvatelstvo od nebezpečí života na úrovni zvířat. Musí existovat dobrá vláda, která dohlédne na to, aby občané skutečně vykonávali náboženské obřady a zlodějům a darebákům byla učiněna přítrž. Jakmile je toto zajištěno, lidé mohou v klidu rozvíjet duchovní vědomí a dovést své životy k dokonalosti.