SLOKA 20
ayaṁ bhuvo maṇḍalam odayādrer
goptaika-vīro naradeva-nāthaḥ
āsthāya jaitraṁ ratham ātta-cāpaḥ
paryasyate dakṣiṇato yathārkaḥ
ayam—tento král; bhuvaḥ—světa; maṇḍalam—zeměkouli; ā-udaya-adreḥ—z hory, ze které je nejdříve vidět východ slunce; goptā—bude chránit; eka—jedinečně; vīraḥ—mocný, hrdinný; nara-deva—všech králů, bohů v lidské společnosti; nāthaḥ—vládce; āsthāya—sedící; jaitram—vítězném; ratham—na svém voze; ātta-cāpaḥ—svírající luk; paryasyate—bude kroužit kolem; dakṣiṇataḥ—z jižní strany; yathā—jako; arkaḥ — Slunce.
Tento jedinečně mocný a hrdinský král nebude mít soupeře. Bude cestovat kolem světa na svém vítězném voze se svým nepřemožitelným lukem v ruce a podobat se Slunci, které obíhá po své dráze na jižní straně.
Slovo yathārkaḥ naznačuje, že Slunce není nehybné, ale obíhá po své dráze, kterou stanovil Nejvyšší Pán. To potvrzuje Brahma-saṁhitā a rovněž další části Śrīmad-Bhāgavatamu. V pátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že Slunce se pohybuje po své dráze rychlostí 25 000 kilometrů za sekundu. Brahma-saṁhitā praví: yasyājñayā bhramati sambhṛta-kāla-cakraḥ — Slunce obíhá po své dráze podle pokynu Nejvyšší Osobnosti Božství. Slunce tedy nespočívá nehybně na jednom místě. Co se týče Pṛthua Mahārāje, uvádí se, že jeho vláda se rozšířila na celý svět. Himalájské hory, ze kterých je nejdříve vidět východ slunce, se nazývají udayācala nebo udayādri. Tím je naznačeno, že vláda Pṛthua Mahārāje nad světem zahrnovala i Himaláje a sahala až po hranice všech moří a oceánů. Vládl tedy celé planetě.
Další významné slovo je naradeva. Předchozí verše popisují, že kvalifikovaného krále — ať už Mahārāje Pṛthua nebo jakéhokoliv jiného krále, který je ideálním vládcem své země — je třeba považovat za Boha v lidské podobě. Ve védské kultuře je král ctěn jako Nejvyšší Osobnost Božství, protože zastupuje Nārāyaṇa, který také chrání obyvatelstvo, a je tedy nātha neboli majitel. Dokonce i Sanātana Gosvāmī ctil Nawaba Hussaina Šáha jako naradeva, přestože Nawab byl muslim. Král nebo čelní představitel vlády musí být schopen vládnout zemi tak, aby ho občané uctívali jako Boha v lidské podobě. To je dokonalost vůdce jakékoliv vlády nebo země.