SLOKA 22
tathāhayo dandaśūkāḥ
sarpā nāgāś ca takṣakam
vidhāya vatsaṁ duduhur
bila-pātre viṣaṁ payaḥ
tathā—podobně; ahayaḥ—hadi bez kápí; dandaśūkāḥ—štíři; sarpāḥ — kobry; nāgāḥ—velcí hadi; ca—a; takṣakam—Takṣaku, vůdce hadů; vidhāya—učinili; vatsam—teletem; duduhuḥ—nadojili; bila-pātre—do nádoby v podobě hadích děr; viṣam—jed; payaḥ—jako mléko.
Poté si kobry, hadi bez kápí, velcí hadi, štíři a mnohá další jedovatá zvířata vzali z planety Země jako své mléko jed a uchovali ho v hadích děrách. Tele učinili z Takṣaky.
V tomto světě existují mnohé druhy živých bytostí a různé druhy plazů a štírů, zmíněné v tomto verši, dostávají také své prostředky k životu díky Nejvyšší Osobnosti Božství. Důležité je, že každý si svou potravu bere od planety Země. Živá bytost rozvíjí určitý charakter podle toho, s jakými kvalitami hmotné přírody je ve styku. Payaḥ-pānaṁ bhujaṅgānām — budeme-li hada krmit mlékem, pouze tím přibude jeho jedu. Dáme-li však mléko mudrci či světci, rozvine tím jemnější mozkové tkáně, pomocí kterých dokáže rozjímat o vyšším, duchovním životě. Pán tedy dává potravu každému, ale živá bytost vyvíjí svůj příslušný charakter úměrně svému styku s kvalitami hmotné přírody.