SLOKA 6
purā sṛṣṭā hy oṣadhayo
brahmaṇā yā viśāmpate
bhujyamānā mayā dṛṣṭā
asadbhir adhṛta-vrataiḥ
purā—v minulosti; sṛṣṭāḥ—stvořené; hi—zajisté; oṣadhayaḥ—byliny a obilí; brahmaṇā—Pánem Brahmou; yāḥ—všechny ty, které; viśām-pate—ó králi; bhujyamānāḥ—užívané; mayā—mnou; dṛṣṭāḥ—viděné; asadbhiḥ—neoddanými; adhṛta-vrataiḥ—kteří nevykonávají žádné duchovní činnosti.
Můj milý králi, semena, kořeny, byliny a obilí, jež v minulosti stvořil Pán Brahmā, nyní používají neoddaní, kteří nemají žádné duchovní poznání.
Pán Brahmā stvořil hmotný svět tak, aby ho živé bytosti mohly používat. Existoval však plán, že všechny živé bytosti, které do něho přijdou s cílem vládnout mu pro svůj smyslový požitek, dostanou od Pána Brahmy pokyny ve Vedách, aby nakonec mohly tento svět opustit a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Vše potřebné k životu, co na Zemi roste a existuje — ovoce, květiny, stromy, obilí, zvířata a jejich vedlejší produkty — bylo stvořeno za účelem použití v oběti pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua. Zde si ovšem planeta Země v podobě krávy stěžuje, že veškeré tyto potřeby používají neoddaní, kteří se nijak nesnaží dosáhnout duchovního poznání. I když má Země nezměrný potenciál k plození obilí, plodů a květů, sama jejich růst zastaví, jestliže jich zneužívají neoddaní, kteří nemají žádné duchovní cíle. Vše patří Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a všeho lze využít pro Jeho uspokojení. Dary Země se nemají používat pro smyslový požitek živých bytostí. Podle tohoto plánu je zařízena celá hmotná příroda.
Důležitá jsou slova asadbhiḥ a adhṛta-vrataiḥ. Slovo asadbhiḥ se vztahuje na neoddané, které Bhagavad-gītā označuje slovy duṣkṛtinaḥ (ničemové), mūḍhāḥ (osli a darebáci), narādhamāḥ (nejnižší z lidí) a māyayāpahṛta-jñānāḥ (ti, kteří vlivem iluzorní energie ztratili své poznání). Všichni tito lidé jsou asat, neoddaní. Nazývají se rovněž gṛha-vrata, zatímco oddaný se nazývá dhṛta-vrata. Védský plán spočívá v tom, že svedené podmíněné duše, které přicházejí panovat hmotné přírodě, mají být vychovány tak, aby se staly dhṛta-vrata. Mají se zavázat, že budou uspokojovat své smysly neboli užívat si hmotného života pouze uspokojováním smyslů Nejvyššího Pána. Činnosti zaměřené k uspokojení smyslů Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy, se nazývají kṛṣṇārthe 'khila-ceṣṭāḥ. To vyjadřuje, že člověk se může zabývat různými činnostmi, ale má to dělat s cílem uspokojit Kṛṣṇu. Bhagavad-gītā to popisuje slovy yajñārthāt karma, přičemž slovo yajña označuje Pána Viṣṇua. Měli bychom jednat pouze pro Jeho uspokojení. V moderní době (Kali-yuze) však lidé na Viṣṇua zcela zapomněli a svými činnostmi sledují pouze smyslový požitek. Takoví lidé postupně přijdou na mizinu, jelikož věci, kterých si má užívat Nejvyšší Pán, nemohou používat pro uspokojování svých vlastních smyslů. Budou-li takto pokračovat, nastane nakonec všeobecná chudoba a neporoste žádné obilí, ovoce ani květiny. Ve dvanáctém zpěvu Bhāgavatamu je dokonce řečeno, že na konci Kali-yugy budou lidé tak zkažení, že již nebudou mít rýži, pšenici, cukrovou třtinu ani mléko.