SLOKA 2
tad abhipretya bhagavān
karmātiśayam ātmanaḥ
śata-kratur na mamṛṣe
pṛthor yajña-mahotsavam
tat abhipretya—když to uvážil; bhagavān—nejmocnější; karma-atiśayam—překonání v plodonosných činnostech; ātmanaḥ—jeho samotného; śata-kratuḥ—král Indra, který vykonal sto obětí; na—ne; mamṛṣe—toleroval; pṛthoḥ—krále Pṛthua; yajña—obětní; mahā-utsavam—velké obřady.
Když to viděl mocný král nebes Indra, uvážil skutečnost, že ho král Pṛthu překoná v plodonosných činnostech, a proto nemohl jeho velké obětní obřady tolerovat.
Každý, kdo si přichází do hmotného světa užívat neboli panovat hmotné přírodě, závidí druhým. Tuto závist najdeme i u krále nebes Indry. Zjevená písma uvádějí, že Indra mnohokrát záviděl různým osobám. Zvláště záviděl velké plodonosné činnosti a používání jógových metod (siddhi). Nemohl tyto věci snést a chtěl je přerušit. Záviděl ze strachu, že by ti, kdo vykonávají velké oběti pro dosažení výsledků mystické yogy, mohli zaujmout jeho místo. Jelikož nikdo v tomto hmotném světě nesnese pokrok druhého, každý se zde nazývá matsara, “závistivý”. Na počátku Śrīmad-Bhāgavatamu je proto řečeno, že Bhāgavatam je určen pro ty, kdo jsou zcela nirmatsara, “nezávistiví”. Ten, kdo se nezbavil znečištění v podobě závisti, nemůže dělat pokroky ve vědomí Kṛṣṇy. Ve vědomí Kṛṣṇy platí, že když jeden oddaný předčí druhého, tak ten, který je překonán, myslí na to, jak šťastný je ten druhý, že dělá takové pokroky v oddané službě. Tato nezávistivost je typickým rysem Vaikuṇṭhy. Závidět svému soupeři je naopak hmotné. Polobozi zastávající různá místa v hmotném světě nejsou od závisti oproštěni.