SLOKA 18
ayaṁ tu deva-yajana
indropendrādibhir bhavaḥ
saha bhāgaṁ na labhatāṁ
devair deva-gaṇādhamaḥ
ayam—to; tu—ale; deva-yajane—v oběti polobohům; indra-upendra-ādibhiḥ—s Indrou, Upendrou a ostatními; bhavaḥ—Śiva; saha—spolu; bhāgam—část; na—ne; labhatām—má dostat; devaiḥ—s polobohy; deva-gaṇa-adhamaḥ—nejnižší ze všech polobohů.
Polobozi sice mají nárok na obětiny, ale Pán Śiva, který je nejnižší ze všech polobohů, již žádný podíl nedostane.
Tato kletba způsobila, že Śiva ztratil nárok na svůj podíl z védských obětí. Śrī Viśvanātha Cakravartī v této souvislosti poznamenává, že Pán Śiva byl touto kletbou zachráněn, protože jinak by se musel přidat k ostatním polobohům, kteří jsou všichni materialisticky zaměření. Pán Śiva je největší oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství a nehodí se, aby jedl nebo seděl s materialisty, jakými jsou polobozi. Dakṣovo prokletí bylo tedy nepřímým požehnáním, neboť Pána Śivu ušetřilo společnosti materialistických polobohů. Praktický příklad nám dal Gaurakiśora dāsa Bābājī Mahārāja, který si sedal vedle záchodků, když zpíval Hare Kṛṣṇa. Jelikož za ním stále chodili materialističtí lidé se svými problémy a rušili jeho každodenní pravidelné zpívání, chtěl se vyhnout jejich společnosti, a proto sedával poblíž záchodků, kam se materialisté kvůli špíně a odpornému zápachu zdráhali jít. Gaurakiśora dāsa Bābājī Mahārāja byl přitom tak velký oddaný, že jej za svého duchovního mistra přijala taková osobnost, jako je Jeho Božská Milost Oṁ Viṣṇupāda Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja. Závěr tedy je, že Pán Śiva se svým chováním vyhýbal materialistickým osobám, které by ho jen rušily v jeho oddané službě.