SLOKA 19
niṣidhyamānaḥ sa sadasya-mukhyair
dakṣo giritrāya visṛjya śāpam
tasmād viniṣkramya vivṛddha-manyur
jagāma kauravya nijaṁ niketanam
niṣidhyamānaḥ—žádán, aby tak nečinil; saḥ—on (Dakṣa); sadasya-mukhyaiḥ—účastníky oběti; dakṣaḥ—Dakṣa; giritrāya—na Śivu; visṛjya—uvalil; śāpam—kletbu; tasmāt—odtamtud; viniṣkramya—odešel; vivṛddha-manyuḥ—nesmírně rozhněvaný; jagāma—šel; kauravya—ó Viduro; nijam—do svého; niketanam—domova.
Maitreya pokračoval: Můj drahý Viduro, přes žádosti všech shromážděných účastníků oběti rozlícený Dakṣa proklel Pána Śivu. Poté opustil shromáždění a vrátil se domů.
Hněv má natolik neblahé následky, že i tak významná osobnost, jako je Dakṣa, pod jeho vlivem opustila arénu, kde Brahmā předsedal shromáždění mnoha velkých mudrců a zbožných, svatých mužů. Dakṣa byl tak rozzloben, že i když mu to všichni rozmlouvali, odešel s přesvědčením, že toto příznivé místo se pro něho nehodí. Byl pyšný na své postavení a domníval se, že se mu v polemizování nikdo nevyrovná. Ukazuje se, že všichni členové shromáždění, včetně Pána Brahmy, ho prosili, aby se nehněval a neopouštěl je, ale on přes všechny jejich prosby odešel. Takový je výsledek krutého hněvu. Proto nám Bhagavad-gītā radí, že chceme-li udělat opravdový pokrok v duchovním vědomí, je nutné, abychom se vyvarovali tří věcí — chtíče, hněvu a kvality vášně. Můžeme vidět, že chtíč, hněv a kvalita vášně člověka úplně pomatou, i kdyby byl tak mocný jako Dakṣa. Samotné jméno Dakṣa znamená, že byl odborník na všechny hmotné činnosti, ale přesto se kvůli své zášti vůči takové svaté osobnosti, jakou je Pán Śiva, stal obětí těchto tří nepřátel — hněvu, chtíče a vášně. Pán Caitanya proto důrazně varoval před urážkou vaiṣṇavy. Řekl, že urážky proti vaiṣṇavům se podobají šílenému slonu. Šílený slon může dělat příšerné věci, a stejně tak ten, kdo uráží vaiṣṇavy, je schopen jakékoliv ohavnosti.