SLOKA 27
tasyaivaṁ vadataḥ śāpaṁ
śrutvā dvija-kulāya vai
bhṛguḥ pratyasṛjac chāpaṁ
brahma-daṇḍaṁ duratyayam
tasya—jeho (Nandīśvarova); evam—takto; vadataḥ—slova; śāpam — prokletí; śrutvā—slyšeli; dvija-kulāya—brāhmaṇům; vai—jistě; bhṛguḥ — Bhṛgu; pratyasṛjat—učinil; śāpam—kletbu; brahma-daṇḍam—potrestání brāhmaṇy; duratyayam—nepřekonatelné.
Když Nandīśvara takto proklel všechny dědičné brāhmaṇy, mudrc Bhṛgu na oplátku odsoudil stoupence Pána Śivy touto velmi mocnou bráhmanskou kletbou.
Slova duratyaya je zde konkrétně užito v souvislosti s brahma-daṇḍou, bráhmanskou kletbou. Prokletí od brāhmaṇy má nesmírnou moc, a proto se říká, že je duratyaya, nepřekonatelné. Pán v Bhagavad-gītě praví, že nikdo nemůže překonat přísné zákony přírody, a stejně nepřekonatelná je i bráhmanská kletba. Avšak v Bhagavad-gītě rovněž stojí, že kletby či požehnání tohoto hmotného světa jsou koneckonců pouhé výtvory hmoty. Caitanya-caritāmṛta potvrzuje, že v tomto hmotném světě je požehnání i kletba na stejné úrovni, protože obojí je hmotné. Abychom se zbavili hmotného znečištění, musíme se uchýlit k Nejvyšší Osobnosti Božství, jak doporučuje Bhagavad-gītā (7.14): mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te. Nejlepší cestou je transcendovat veškeré hmotné kletby a požehnání, uchýlit se k Nejvyššímu Pánu, Kṛṣṇovi, a zůstat stále na transcendentální úrovni. Ti, kdo se uchýlili ke Kṛṣṇovi, jsou vždy mírumilovní — nikdo je nikdy neproklíná a oni se také nesnaží nikoho proklít. Tak vypadá transcendentální postavení.