SLOKA 22
athāvamṛjyāśru-kalā vilokayann
atṛpta-dṛg-gocaram āha pūruṣam
padā spṛśantaṁ kṣitim aṁsa unnate
vinyasta-hastāgram uraṅga-vidviṣaḥ
atha—poté; avamṛjya—utíral; aśru-kalāḥ—slzy v očích; vilokayan—sledoval; atṛpta—neuspokojený; dṛk-gocaram—Jehož viděl pouhýma očima; āha—řekl; pūruṣam—Nejvyššímu Pánovi; padā—Svýma lotosovýma nohama; spṛśantam—který se dotýkal; kṣitim—země; aṁse—na rameni; unnate—zvednutém; vinyasta—měl položenou; hasta—Své ruky; agram—přední část; uraṅga-vidviṣaḥ—Garuḍy, nepřítele hadů.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se Svýma lotosovýma nohama téměř dotýkal země a Svou ruku měl položenou na zvednutém rameni Garuḍy, nepřítele hadů. Mahārāja Pṛthu si utíral slzy z očí a snažil se na Pána dívat, ale vypadalo to, že pohledem na Něho nebyl plně uspokojen. Přednesl Mu tedy následující modlitby.
Významným sdělením této sloky je, že Pán stál těsně nad zemí a téměř se jí dotýkal. Obyvatelé vyšších planetárních systémů, od Brahmaloky (kde žije Pán Brahmā) až po Svargaloku (sídlo krále Indry), jsou tak duchovně pokročilí, že když přicházejí navštívit tento nebo jiné nižší planetární systémy, zůstávají v beztížném stavu. To znamená, že mohou stát, aniž by se dotýkali země. Pán Viṣṇu je Nejvyšší Osobnost Božství, ale jelikož žije na jednom z planetárních systémů v tomto vesmíru, někdy vystupuje jako jeden z polobohů tohoto vesmíru. Když se poprvé objevil před Mahārājem Pṛthuem, nedotýkal se povrchu této Země, ale poté, co Ho chování a charakter Mahārāje Pṛthua plně uspokojily, ihned začal jednat jako Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa z Vaikuṇṭhy. Z lásky k Pṛthuovi Mahārājovi se dotkl země, ale ruku položil na zvednuté rameno Garuḍy, Svého přepravce, jako kdyby chtěl zabránit pádu, protože není zvyklý stát na zemském povrchu. To vše jsou příznaky Jeho velké lásky k Pṛthuovi Mahārājovi. Král si byl vědom svého štěstí a extáze mu bránila na Pána plně pohlédnout, ale přesto začal chvějícím se hlasem přednášet modlitby.