SLOKA 24
na kāmaye nātha tad apy ahaṁ kvacin
na yatra yuṣmac-caraṇāmbujāsavaḥ
mahattamāntar-hṛdayān mukha-cyuto
vidhatsva karṇāyutam eṣa me varaḥ
na—ne; kāmaye—přeji si; nātha—ó Pane; tat—to; api—dokonce; aham—já; kvacit—kdykoliv; na—ne; yatra—kde; yuṣmat—Tvých; caraṇa-ambuja—lotosových nohou; āsavaḥ—nektarový nápoj; mahat-tama—velkých oddaných; antaḥ-hṛdayāt—z hloubi srdce; mukha—z úst; cyutaḥ—předávaný; vidhatsva—dej; karṇa—uší; ayutam—milión; eṣaḥ — toto; me—mé; varaḥ—požehnání.
Můj drahý Pane, nepřeji si získat požehnání v podobě splynutí s Tebou, které neobsahuje nektarový nápoj Tvých lotosových nohou. Chci mít alespoň milión uší, abych mohl naslouchat o slávě Tvých lotosových nohou z úst Tvých čistých oddaných.
V minulém verši oslovil Mahārāja Pṛthu Pána výrazem kaivalya-pati, vládce osvobození v podobě splynutí s Ním. To neznamená, že o toto osvobození usiloval. Jasně zde prohlašuje: “Můj drahý Pane, nechci takové požehnání.” Mahārāja Pṛthu chtěl mít milión uší, aby mohl naslouchat o slávě lotosových nohou Pána. Výslovně uvedl, že oslavování Pána musí vycházet z úst čistých oddaných, kteří hovoří z hloubi svého srdce. Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.3) je řečeno: śuka-mukhād amṛta-drava-saṁyutam — nektar Śrīmad-Bhāgavatamu ještě zlahodněl tím, že vyšel z úst Śrīly Śukadeva Gosvāmīho. Někdo by si mohl myslet, že o slávě Pána je možné naslouchat od kohokoliv — od oddaných i neoddaných — ale zde je jasně řečeno, že sláva Pána musí vycházet z úst čistých oddaných. Śrī Sanātana Gosvāmī přísně zakazuje naslouchat neoddanému. Existuje mnoho profesionálních recitátorů Śrīmad-Bhāgavatamu, kteří tato vyprávění přednášejí vyumělkovaným způsobem, ale čistý oddaný jim nechce naslouchat, jelikož takové oslavování Pána je pouhou vibrací hmotného zvuku. Zato oslavování Pána vyslechnuté od čistého oddaného okamžitě působí.
Slova satāṁ prasaṅgān mama vīrya-saṁvidaḥ (Bhāg. 3.25.25) znamenají, že oslavování Pána je účinné, pokud vychází z úst čistého oddaného. Pán má bezpočet oddaných po celém vesmíru, kteří oslavují Pána již od nepaměti a po neomezeně dlouhou dobu; přesto však nemohou výčet Jeho slávy zcela ukončit. Pṛthu Mahārāja proto chtěl mít bezpočet uší a také Rūpa Gosvāmī chtěl mít milióny uší a milióny jazyků, aby mohl opěvovat slávu Pána a naslouchat o ní. Budou-li naše uši neustále zaměstnány nasloucháním o slávě Pána, nebudeme mít kdy naslouchat māyāvādské filozofii, která je zhoubou duchovního pokroku. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl, že pokud někdo poslouchá kázání māyāvādského filozofa o činnostech Pána — i když se jedná o popisy z védské literatury — je nakonec odsouzen k záhubě. Posloucháním takové māyāvādské filozofie nelze dojít k cíli v podobě duchovní dokonalosti života.