SLOKA 28
jagaj-jananyāṁ jagad-īśa vaiśasaṁ
syād eva yat-karmaṇi naḥ samīhitam
karoṣi phalgv apy uru dīna-vatsalaḥ
sva eva dhiṣṇye ’bhiratasya kiṁ tayā
jagat-jananyām—u matky vesmíru (Lakṣmī); jagat-īśa—ó Pane vesmíru; vaiśasam—hněv; syāt—může se probudit; eva—jistě; yat-karmaṇi—v jejíž činnosti; naḥ—moje; samīhitam—touha; karoṣi—zvaž; phalgu—nepatrná služba; api—dokonce; uru—velká; dīna-vatsalaḥ—příznivě nakloněný ubohým; sve—vlastní; eva—jistě; dhiṣṇye—ve Svém bohatství; abhiratasya—toho, kdo je plně spokojený; kim—jaká je potřeba; tayā—s ní.
Můj drahý Pane vesmíru, bohyně štěstí Lakṣmī je matkou světa, ale přesto se obávám, že by se na mě mohla hněvat, neboť zasahuji do její služby a dělám právě to, k čemu je tolik připoutaná. Zároveň však doufám, že i kdyby nastalo nějaké nedorozumění, Ty se mě zastaneš, neboť jsi velmi nakloněn ubohým a vždy zveličuješ i nepatrnou službu, kterou Ti prokazují. Myslím, že i kdyby se rozhněvala, neznamenalo by to pro Tebe žádnou škodu, jelikož jsi tak soběstačný, že se bez ní obejdeš.
Matka Lakṣmījī, bohyně štěstí, je známá tím, že neustále masíruje lotosové nohy Pána Nārāyaṇa. Je ideální manželkou, protože se o Pána Nārāyaṇa stará s nejvyšší pečlivostí. Hledí si nejen Jeho lotosových nohou, ale i Jeho domácnosti. Vaří Mu dobrá jídla, ovívá Ho, když jí, potírá Mu tvář santálovou pastou a udržuje v pořádku Jeho lůžko a místa k sezení. Takto Mu neustále slouží a není prakticky možné, aby jakýkoliv další oddaný zasahoval do Pánových každodenních činností. Pṛthu Mahārāja si byl proto téměř jistý, že jeho zasahování do její služby bohyni štěstí podráždí a probudí v ní hněv. Proč by se však Lakṣmī, matka vesmíru, měla hněvat na nepatrného oddaného, jako je Pṛthu Mahārāja? To nebylo příliš pravděpodobné. Přesto Pṛthu Mahārāja na Pána naléhal, aby se ho zastal. Ačkoliv vykonával obyčejné védské obřady a oběti v rámci karma-kāṇḍy, plodonosných činností, Pán byl ve Své laskavosti a velkorysosti připraven obdarovat ho nejvyšší dokonalostí života — oddanou službou.
Když někdo vykonává védské obřady a oběti, je to proto, že touží po dosažení nebeských planet. Takové oběti nikoho nekvalifikují pro návrat domů, zpátky k Bohu. Pán je však tak laskavý, že přijímá i nepatrnou službu, a proto je ve Viṣṇu Purāṇě řečeno, že následováním zásad varṇāśrama-dharmy lze Nejvyššího Pána uspokojit. Když je Pán spokojen, vykonavatel obětí je povýšen na úroveň oddané služby. Pṛthu Mahārāja tedy očekával, že jeho nepatrnou službu Pán přijme jako větší, než je služba Lakṣmījī. Bohyně štěstí se nazývá cañcalā (“nestálá”), jelikož neustále přichází a odchází. Pṛthu Mahārāja tedy naznačil, že i kdyby rozhněvaně odešla, Pána Viṣṇua by to nepoznamenalo, protože je soběstačný a ve všem se obejde bez její pomoci. Například když Garbhodakaśāyī Viṣṇu zplodil ze Svého pupku Pána Brahmu, Lakṣmī, která seděla vedle Něho a masírovala Jeho lotosové nohy, Mu v tom nijak nepomáhala. Obvykle když je třeba zplodit syna, manžel oplodní manželku a po nějakém čase se syn narodí. V případě zrození Pána Brahmy však Garbhodakaśāyī Viṣṇu Lakṣmījī neoplodnil. Pán je soběstačný — zplodil Brahmu z vlastního pupku. Proto byl Pṛthu Mahārāja přesvědčen, že i kdyby se na něho bohyně štěstí rozhněvala, nepoznamenalo by to ani Pána, ani jeho samotného.