SLOKA 26
yadā ratir brahmaṇi naiṣṭhikī pumān
ācāryavān jñāna-virāga-raṁhasā
dahaty avīryaṁ hṛdayaṁ jīva-kośaṁ
pañcātmakaṁ yonim ivotthito ’gniḥ
yadā—když; ratiḥ—připoutanost; brahmaṇi—k Nejvyššímu Pánu; naiṣṭhikī—stálá; pumān—osoba; ācāryavān—zcela odevzdaná duchovnímu mistrovi; jñāna—poznání; virāga—odpoutanosti; raṁhasā—silou; dahati—spaluje; avīryam—neschopné; hṛdayam—v srdci; jīva-kośam—pokryv duše; pañca-ātmakam—pět prvků; yonim—zdroj zrození; iva—jako; utthitaḥ—vycházející; agniḥ—oheň.
Když se živá bytost — která je umístěná v srdci těla a pokrytá pěti prvky — milostí duchovního mistra a probuzením poznání a odpoutanosti trvale připoutá k Nejvyšší Osobnosti Božství, spálí své hmotné okolí právě tak, jako oheň spaluje dřevo, ze kterého vychází.
Je řečeno, že individuální duše (jīvātmā) i Paramātmā žijí společně v oblasti srdce. Vedy uvádí: hṛdi hy ayam ātmā — jak duše, tak Nadduše žijí v srdci. Individuální duše dosáhne osvobození, když opustí hmotné srdce neboli když ho očistí, aby zduchovnělo. Uvedený příklad je velmi výstižný: yonim ivotthito 'gniḥ. Agni, oheň, vychází ze dřeva a sám toto dřevo zcela zničí. Když živá bytost zvyšuje svou připoutanost k Nejvyšší Osobnosti Božství, připomíná oheň. Planoucí oheň se projevuje šířením tepla a světla, a podobně živá bytost — je-li v srdci osvícena plným duchovním poznáním a odpoutána od hmotného světa — spálí své hmotné pokryvy z pěti prvků (země, vody, ohně, vzduchu a éteru) a osvobodí se od pěti druhů hmotné připoutanosti: nevědomosti, falešného egoismu, připoutanosti k hmotnému světu, závisti a pohrouženosti do hmotného vědomí. Slovo pañcātmakam se proto vztahuje buď na pět prvků, nebo na pět obalů hmotných nečistot. Když to vše spálí na prach planoucí oheň poznání a odpoutanosti, živá bytost je upevněna v oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství. Dokud nepřijme útočiště u pravého duchovního mistra a nerozvine na základě jeho pokynů připoutanost ke Kṛṣṇovi, nemůže odstranit pět pokryvů z hmotného srdce. Živá bytost je soustředěná v srdci a vyprostit ji z něho znamená osvobodit ji. Takový je postup. Je třeba se uchýlit k pravému duchovnímu mistrovi, na základě jeho pokynů rozšiřovat své poznání, které přináší oddaná služba, odpoutat se od hmotného světa, a tak dosáhnout osvobození. Pokročilý oddaný tedy nežije v hmotném, ale v duchovním těle, stejně jako je vyschlý kokos oddělen od kokosové skořápky, přestože je v ní. Tělo čistého oddaného se proto nazývá cin-maya-śarīra, “zduchovnělé tělo”. Toto tělo nemá nic společného s hmotnými činnostmi, a proto je oddaný trvale osvobozený (brahma-bhūyāya kalpate), jak dokládá Bhagavad-gītā (14.26). Totéž potvrzuje i Śrīla Rūpa Gosvāmī:
īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate
“Ten, kdo plně zaměstnává své tělo, mysl a slova ve službě Pánu, je osvobozený ještě v tomto těle, bez ohledu na postavení, ve kterém se nachází.”