SLOKA 40
artha-liṅgāya nabhase
namo ’ntar-bahir-ātmane
namaḥ puṇyāya lokāya
amuṣmai bhūri-varcase
artha—smysl; liṅgāya—vyjevující; nabhase—nebi; namaḥ—klaním se; antaḥ—uvnitř; bahiḥ—a vně; ātmane—vlastnímu já; namaḥ—klaním se; puṇyāya—zbožné činnosti; lokāya—pro stvoření; amuṣmai—nad smrtí; bhūri-varcase—svrchovaná záře.
Můj drahý Pane, expandováním Svých transcendentálních vibrací vyjevuješ skutečný smysl všeho. Jsi všeprostupující nebe uvnitř a vně a konečný cíl zbožných činností vykonávaných v tomto hmotném světě i mimo něj. Znovu a znovu Ti proto vzdávám uctivé poklony.
Védské důkazy se nazývají śabda-brahma. Existuje mnoho věcí, které jsou mimo dosah našich nedokonalých smyslů, ale autoritativní důkaz v podobě zvukové vibrace je dokonalý. Vedy jsou śabda-brahma, protože důkazy z Ved představují nejvyšší pochopení. Je tomu tak proto, že śabda-brahma neboli Vedy zastupují Nejvyšší Osobnost Božství. Skutečnou esencí śabda-brahmy je však zpívání mantry Hare Kṛṣṇa. Vibrací tohoto transcendentálního zvuku je vyjeven smysl všeho hmotného i duchovního; Hare Kṛṣṇa se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství. Smysl všeho chápeme díky zvukové vibraci přenášené vzduchem. Vibrace může být hmotná či duchovní, ale bez ní nelze pochopit smysl ničeho. Ve Vedách je řečeno: antar bahiś ca tat sarvaṁ vyāya nārāyaṇaḥ sthitaḥ — “Nārāyaṇa je všeprostupující a existuje uvnitř i vně.” To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (13.34):
yathā prakāśayaty ekaḥ
kṛtsnaṁ lokam imaṁ raviḥ
kṣetraṁ kṣetrī tathā kṛtsnaṁ
prakāśayati bhārata
“Ó synu Bharaty, stejně jako samotné slunce osvětluje celý tento vesmír, tak také živá bytost a Nadduše osvětlují celé tělo vědomím.”
Vědomí duše i Nadduše je všeprostupující — omezené vědomí živé bytosti prostupuje hmotným tělem a svrchované vědomí Pána prostupuje celým vesmírem. Vědomí prostupuje celým tělem, jelikož je v těle přítomná duše, a stejně tak díky přítomnosti nejvyšší duše, Kṛṣṇy, v tomto vesmíru vše funguje tak, jak má. Mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram—“Tato hmotná příroda jedná pod Mým řízením, ó synu Kuntī, a vydává všechny pohyblivé i nehybné bytosti.” (Bg. 9.10)
Śiva se tedy modlí k Nejvyššímu Pánu, aby k nám byl laskavý a umožnil nám pouhým zpíváním mantry Hare Kṛṣṇa pochopit vše v hmotném i duchovním světě. Slovo amuṣmai je v této souvislosti významné, neboť označuje nejlepší cíl, o který může živá bytost usilovat po dosažení vyšších planetárních systémů. Ploduchtiví pracovníci (karmī) dosáhnou díky svým činnostem vyšších planetárních systémů a jñānī, kteří se ucházejí o sjednocení či monistické splynutí se září Nejvyššího Pána, dosáhnou také svého vytouženého cíle, ale oddaní, kteří se chtějí osobně stýkat s Pánem, jsou nakonec povýšeni na Vaikuṇṭhaloky nebo na Goloku Vṛndāvanu. Pán je popsán v Bhagavad-gītě (10.12) jako pavitraṁ paramam, svrchovaně čistý. Totéž potvrzuje tento verš. Śukadeva Gosvāmī řekl, že pasáčci krav, kteří si hráli s Pánem Kṛṣṇou, nebyly obyčejné živé bytosti. Osobně se stýkat s Nejvyšší Osobností Božství může živá bytost teprve poté, co nahromadí mnoho zbožných činností za mnoho životů. Pán je svrchovaně čistý, jelikož se k Němu může dostat jedině ten, kdo je také čistý.