SLOKA 10

Každá živá bytost je purañjana. Puram znamená “v tomto těle, v této podobě” a jana označuje živou bytost. Každý je tedy purañjana. Každá živá bytost je pokládána za krále svého těla, protože má plnou svobodu ho využívat, jak se jí zachce. Obvykle svého těla využívá ke smyslovému požitku, protože ten, kdo žije v tělesném pojetí života, má pocit, že nejvyšším životním cílem je sloužit smyslům. To je cesta karma-kāṇḍy. Ten, kdo nemá žádné vnitřní poznání, kdo neví, že je ve skutečnosti duší žijící v těle, a je okouzlen požadavky smyslů, se nazývá materialista. Materialistická osoba vyhledávající smyslový požitek může být nazvána purañjana. Jelikož používá smysly podle svých vrtochů, může být také označena jako král. Nezodpovědný král pokládá královské postavení za své vlastnictví a zneužívá královské pokladnice ke smyslovému požitku.

Slovo bṛhac-chravāḥ je také významné. Slovo śravaḥ znamená “sláva”. Živá bytost je slavná od pradávna, neboť jak je řečeno v Bhagavad-gītě (2.20): na jāyate mriyate vā — “Živá bytost se nikdy nerodí a nikdy neumírá.” Protože je věčná, její činnosti jsou také věčné, přestože se odehrávají v různých tělech. Na hanyate hanyamāne śarīre — “Neumírá ani po zničení těla.” Živá bytost se tedy převtěluje z jednoho těla do druhého a vykonává různé činnosti. V každém těle vykoná mnoho různých činů. Někdy se stane velkým hrdinou — jako Hiraṇyakaśipu a Kaṁsa nebo v moderní době Napoleon a Hitler. Činy těchto mužů jsou jistě úchvatné, ale jakmile zaniknou jejich těla, je konec i se vším ostatním a zůstane po nich jen jméno. Živá bytost proto může být označena jako bṛhac-chravāḥ; může být velice slavná pro své různé činnosti. Nicméně má přítele, kterého nezná. Materialisté nechápou, že Bůh je přítomný jako Nadduše, která sídlí v srdci každé živé bytosti. Přestože Paramātmā dlí vedle jīvātmy jako její přítel, jīvātmā, živá bytost, to neví. Proto je zde označena jako avijñāta-sakhā, “ten, kdo má neznámého přítele”. Slovo avijñāta-ceṣṭitaḥ je také významné, protože živá bytost těžce pracuje pod vedením Paramātmy a je unášena zákony přírody. Přesto si myslí, že na Bohu a přísných zákonech hmotné přírody nezávisí. V Bhagavad-gītě (2.24) je řečeno:

“Individuální duše je nezničitelná, nerozpustná a nemůže být ani spálena, ani vysušena. Je trvalá, všeprostupující, neměnná, nehybná a věčně stejná.”

Živá bytost je sanātana, věčná. Nelze ji zabít žádnou zbraní, spálit na prach ohněm, rozmočit vodou ani vysušit větrem, a proto se považuje za neovlivnitelnou hmotnými reakcemi. Přestože mění těla, hmotné podmínky ji neovlivňují. Je umísťována do různých podmínek a jedná podle pokynů svého přítele, Nadduše. Bhagavad-gītā (15.15) praví:

“Sídlím v srdci každého a ode Mne pocházejí vzpomínky, poznání a zapomnění.” Pán jako Paramātmā pobývá v srdci každého a dává živé bytosti pokyny, aby mohla jednat podle svých přání. Živá bytost v tomto a minulých životech neví, že Pán jí dává příležitost naplnit všechna její přání. Bez Pánova svolení nemůže nikdo žádné své přání naplnit. Podmíněná duše neví, že veškeré možnosti jí poskytuje Pán.