SLOKA 19
nānāraṇya-mṛga-vrātair
anābādhe muni-vrataiḥ
āhūtaṁ manyate pāntho
yatra kokila-kūjitaiḥ
nānā—různá; araṇya—lesní; mṛga—zvířata; vrātaiḥ—skupinami; anābādhe—co se týče nenásilí; muni-vrataiḥ—jako velcí mudrci; āhūtam — jako by byl zván; manyate—myslí si; pānthaḥ—poutník; yatra—kde; kokila—kukaček; kūjitaiḥ—kukáním.
V takové atmosféře byla i lesní zvířata nenásilná a prosta závisti jako velcí mudrci, a na nikoho neútočila. Nad tím vším se neslo kukání kukaček. Každého poutníka, který šel okolo, atmosféra přímo vybízela, aby si v té krásné zahradě odpočinul.
Pokojný život s manželkou a dětmi se přirovnává k pokojné atmosféře lesa a děti jsou přirovnány k nenásilným zvířatům. Jindy se ovšem manželky a děti nazývají svajanākhya-dasyu, “lupiči převlečení za příbuzné”. Muž si těžkou prací vydělává na živobytí, ale výsledkem je, že ho vlastní žena a děti oberou stejně jako zloději a loupežníci, kteří přepadají poutníky v lese a okrádají je o peníze. Hospodářovi však křik manželky a dětí přesto připomíná kukání kukaček v zahradě rodinného života. Pod dojmem této atmosféry si člověk, který prochází blaženým rodinným životem, přeje být za každou cenu se svou rodinou.