SLOKA 11
tataḥ kṣut-tṛṭ-pariśrānto
nivṛtto gṛham eyivān
kṛta-snānocitāhāraḥ
saṁviveśa gata-klamaḥ
tataḥ—potom; kṣut—hladem; tṛṭ—žízní; pariśrāntaḥ—unavený; nivṛttaḥ—ukončil; gṛham eyivān—vrátil se domů; kṛta—podstoupil; snāna—koupel; ucita-āhāraḥ—požadovanou potravu; saṁviveśa—odpočinul si; gata-klamaḥ—zbaven veškeré únavy.
Velmi unavený, hladový a žíznivý se potom král vrátil do svého královského paláce. Tam se vykoupal a přiměřeně najedl, odpočinul si, a tak se zbavil všeho neklidu.
Materialista celý týden těžce pracuje a stále se ptá: “Kde jsou peníze? Kde jsou peníze?” Na konci týdne si chce od těchto činností ulevit a odjet si odpočinout. Král Purañjana se vrátil domů, protože ho lovení zvěře v lese velice unavilo. Tímto způsobem ho svědomí přimělo ukončit hříšné činnosti a vrátit se domů. V Bhagavad-gītě jsou materialisté označeni slovem duṣkṛtinaḥ, což znamená “ti, kdo se neustále věnují hříšným činnostem”. Když člověk přijde k rozumu a pochopí, jak hřeší, začne se znovu řídit svým svědomím, které zde obrazně zastupuje palác. Materialisté jsou obvykle nakaženi hmotnými kvalitami vášně a nevědomosti, jež probouzejí chtíč a chamtivost. Život materialisty tedy představuje jednání plné chtíče a chamtivosti. Jakmile však přijde k rozumu, chce těchto činností zanechat. Ve védské civilizaci se tato změna rozhodně doporučuje a období života v ústraní se nazývá vānaprastha. Pro materialistu, který se chce odpoutat od hříšných činností, je odchod do ústraní absolutně nezbytný.
To, jak se král Purañjana vrátil domů, vykoupal a řádně najedl, naznačuje, že materialista musí zanechat hříšných činností a očistit se tím, že přijme duchovního mistra a bude od něho naslouchat o životních hodnotách. Takové jednání dá člověku plný pocit svěžesti, stejný jako po vykoupání. Ten, kdo přijme zasvěcení od pravého duchovního mistra, musí zanechat všech hříšných činností — nedovoleného sexu, požívání omamných látek, hazardování a jedení masa.
Důležité je slovo ucitāhāraḥ. Ucita znamená “vhodný”. Člověk musí jíst přiměřeně, a ne se vyžívat v jídle, jako se prasata vyžívají ve výkalech. Pro člověka je v Bhagavad-gītě (17.8) jako potrava předepsaná sāttvika-āhāra, potrava v kvalitě dobra; není správné jíst potravu v kvalitách vášně a nevědomosti. To se nazývá ucitāhāra, vhodné přijímání potravy. Ten, kdo jí neustále maso a pije alkohol, což je jídlo a pití v kvalitách vášně a nevědomosti, musí těchto zlozvyků zanechat, aby se mohlo probudit jeho skutečné vědomí. Tak se člověk uklidní a osvěží. Je-li neklidný a unavený, nemůže pochopit vědu o Bohu. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.20) stojí:
evaṁ prasanna-manaso
bhagavad-bhakti-yogataḥ
bhagavat-tattva-vijñānaṁ
mukta-saṅgasya jāyate
Dokud se člověk nezbaví vlivu vášně a nevědomosti, nemůže být klidný, a dokud není klidný, nemůže pochopit vědu o Bohu. Návrat krále Purañjany domů představuje návrat člověka k jeho původnímu vědomí, vědomí Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy je absolutně nezbytné pro toho, kdo se dopustil mnoha hříšných činností, zvláště zabíjení zvířat či lovení v lese.