SLOKA 24
tasmin dadhe damam ahaṁ tava vīra-patni
yo ’nyatra bhūsura-kulāt kṛta-kilbiṣas tam
paśye na vīta-bhayam unmuditaṁ tri-lokyām
anyatra vai mura-ripor itaratra dāsāt
tasmin—jemu; dadhe—dám; damam—trest; aham—já; tava—tobě; vīra-patni—ó manželko hrdiny; yaḥ—tomu, kdo; anyatra—kromě; bhū-sura-kulāt—ze skupiny polobohů na této Zemi (brāhmaṇů); kṛta—učinil; kilbiṣaḥ—přestupek; tam—jeho; paśye—vidím; na—ne; vīta—beze; bhayam—strachu; unmuditam—bez úzkosti; tri-lokyām—ve třech světech; anyatra—jinde; vai—jistě; mura-ripoḥ—Murova nepřítele (Kṛṣṇy); itaratra—na druhou stranu; dāsāt—než služebníka.
Ó manželko hrdiny, řekni mi prosím, jestli se proti tobě někdo dopustil něčeho zlého. Nenáleží-li mezi brāhmaṇy, čeká ho ode mě přísný trest. Kromě služebníka Muraripua (Kṛṣṇy) neprominu nikomu v těchto třech světech ani mimo ně. Nikdo se nemůže cítit bezpečný poté, co tě urazil, neboť jsem připravený ho potrestat.
Brāhmaṇa — to znamená člověk kvalifikovaný k tomu, aby pochopil Absolutní Pravdu, neboli příslušník nejinteligentnější společenské třídy — a také oddaný Pána Kṛṣṇy, který je známý jako Muradviṣa, nepřítel démona jménem Mura, nepodléhají ve védské civilizaci pravidlům a usměrněním státu. Každého, kdo poruší státní zákony, může vláda potrestat — kromě brāhmaṇů a vaiṣṇavů. Brāhmaṇové a vaiṣṇavové nikdy nepřestupují zákony státu a přírody, protože dobře vědí, jaké reakce potom následují. A i když někdy tyto zákony zdánlivě přestoupí, král je nemá trestat. Tento pokyn dal Nārada Muni králi Prācīnabarhiṣatovi. Král Purañjana představoval krále Prācīnabarhiṣata, jehož Nārada Muni takto upomínal na jeho předka, Mahārāje Pṛthua, který nikdy brāhmaṇy a vaiṣṇavy netrestal.
Naši čistou inteligenci neboli čisté vědomí Kṛṣṇy znečišťují hmotné činnosti. Čisté vědomí lze oživit prostřednictvím obětí, zbožných činností, rozdávání milodarů atd., ale když někdo své vědomí Kṛṣṇy znečistí přestupkem proti brāhmaṇovi či vaiṣṇavovi, je velice obtížné ho oživit. Śrī Caitanya Mahāprabhu označil přestupek proti vaiṣṇavovi (vaiṣṇava-aparādha) jako “přestupek šíleného slona”. Měli bychom si dát velký pozor, abychom se proti vaiṣṇavovi či brāhmaṇovi neprohřešili. I velkého yogīna Durvāsu pronásledovala Sudarśana cakra, když urazil vaiṣṇavu Mahārāje Ambarīṣe, který nebyl ani brāhmaṇou, ani sannyāsīnem, ale obyčejným hospodářem. Byl však vaiṣṇavou, a proto byl Durvāsā Muni potrestán.
Závěr je, že pokud naše vědomí Kṛṣṇy pokrývají hmotné hříchy, můžeme je jednoduše odstranit zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry. Znečistíme-li však své vědomí Kṛṣṇy přestupkem proti brāhmaṇovi či vaiṣṇavovi, nemůžeme ho oživit, dokud svůj hřích náležitě neodčiníme tím, že dotyčného brāhmaṇu či vaiṣṇavu osobně uspokojíme. To musel učinit Durvāsa Muni, který se Mahārājovi Ambarīṣovi odevzdal. Vaiṣṇava-aparādha se nedá odčinit jiným způsobem než tak, že poprosíme o odpuštění vaiṣṇavu, proti němuž jsme se prohřešili.