SLOKA 1

Když král Purañjana ukončil svůj lov, vrátil se z lesa domů a poté, co se občerstvil koupelí a dobrým jídlem, vydal se hledat svoji manželku. Když ji viděl, jak leží na zemi, bez postele a náležitého oděvu, jako by byla zanedbaná, velice ho to zarmoutilo. Poté zjistil, že ho přitahuje, a začal si užívat její společnosti. Živá bytost v hmotném světě se podobně věnuje hříšným činnostem, které lze přirovnat k lovu krále Purañjany v lese.

Proti hříšnému životu lze působit různými náboženskými metodami, jako je yajña, vrata a dāna — vykonávání obětí, přijetí určitého náboženského slibu a dávání milodarů. Tak se může člověk zbavit reakcí za hříšný život a zároveň probudit své původní vědomí Kṛṣṇy. Tím, že se král Purañjana vrátil domů, vykoupal, dobře najedl, osvěžil a nalezl svou manželku, dostal se do svého dobrého vědomí v rodinném životě. Jinými slovy, systematický rodinný život podle pokynů Ved je lepší než nezodpovědný hříšný život. Když se manželé spojí ve vědomí Kṛṣṇy a pokojně spolu žijí, je to velice pěkné. Je-li však manžel příliš přitahován ke své ženě a zapomíná na své prvořadé životní povinnosti, začne se znovu zaplétat do materialistického života. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto doporučuje: anāsaktasya viṣayān (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255). Manželé mohou žít spolu za účelem pokroku v duchovním životě, aniž by přitom ulpívali na sexu. Manžel se má věnovat oddané službě a manželka má být věrná a zbožná, jak předepisují védské pokyny. Takové spojení je velice dobré. Lpí-li však manžel příliš na své ženě kvůli sexu, je to velice nebezpečná situace. Ženy mají obvykle silné sexuální sklony. Je přímo řečeno, že sexuální touha ženy je devětkrát silnější než sexuální touha muže. Mužovou povinností je proto udržovat si ženu pod svou vládou tím, že ji uspokojuje, dává jí ozdoby, dobré jídlo, pěkné šaty a zaměstnává ji náboženskými činnostmi. Žena by samozřejmě měla mít několik dětí, aby muže nerozptylovala. Je-li však muž přitahován k ženě pouze za účelem sexuálního požitku, rodinný život je odporný.

Velký politik Cāṇakya Paṇḍita říkal: bhāryā rūpavatī śatruḥ — krásná manželka je nepřítel. Každá žena je v očích svého manžela samozřejmě velice krásná. Druhým se příliš krásná zdát nemusí, ale pro manžela, kterého velice přitahuje, je vždy nádherná. Z toho je zřejmé, že je k ní příliš poután. Toto okouzlení se zakládá na sexu. Celý svět je uchvácen dvěma kvalitami hmotné přírody — rajo-guṇou a tamo-guṇou, vášní a nevědomostí. Ženy jsou obvykle velice vášnivé a méně inteligentní, a muž by proto neměl jejich vášni a nevědomosti podléhat. Vykonáváním bhakti-yogy neboli oddané služby může člověk dosáhnout kvality dobra. Dokáže-li manžel, jenž je na úrovni dobra, ovládat svoji manželku, která je ve vášni a nevědomosti, žena z toho získá prospěch. Zapomene na své přirozené sklony k vášni a nevědomosti a bude svému manželovi, který je v kvalitě dobra, poslušná a věrná. Takový život je velice vítaný. Inteligence muže a ženy pak velice pěkně spolupracují a oba manželé mohou dělat pokrok směrem k duchovní realizaci. Dostane-li se však manžel pod vládu své ženy, vzdá se své kvality dobra a podřídí se kvalitám vášně a nevědomosti. Tím se celá rodinná situace znečistí.

Závěr zní, že rodinný život je lepší než hříšný život bez zodpovědnosti, ale pokud se v něm manžel poddá své manželce, znovu se zaplete do materialistického života, a to prohloubí jeho hmotné otroctví. Z toho důvodu védský systém muži doporučuje v jistém věku odejít od rodiny a přijmout stav vānaprastha a poté sannyāsa.