KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

SLOKA 1: Velký mudrc Nārada pokračoval: Můj milý králi Prācīnabarhiṣate, král Yavanů, který se jmenuje Strach, a také Prajvāra, Kālakanyā a jeho vojáci poté začali cestovat po celém světě.

SLOKA 2: Jednou tito nebezpeční vojáci s velkou silou napadli Purañjanovo město. Přestože bylo plné vybavení ke smyslovému požitku, chránil ho jen starý had.

SLOKA 3: Kālakanyā s pomocí nebezpečných vojáků postupně napadla všechny obyvatele Purañjanova města a učinila je zcela neschopnými.

SLOKA 4: Když Kālakanyā, dcera Času, napadla tělo, nebezpeční vojáci krále Yavanů vstoupili do města různými branami a začali krutě soužit všechny jeho obyvatele.

SLOKA 5: Když vojáci a Kālakanyā ohrožovali město, král Purañjana, který byl postižen přílišnou citovou náklonnosti ke své rodině, se kvůli útoku Yavanarāje a Kālakanyi dostal do potíží.

SLOKA 6: Když Kālakanyā objala krále Purañjanu, ztratil postupně veškerou svoji krásu. Jelikož příliš propadl sexu, nedostávalo se mu inteligence a pozbyl všeho svého bohatství. Přišel o všechen majetek a podlehl Gandharvům a Yavanům.

SLOKA 7: Král Purañjana potom viděl, že celé jeho město je v rozkladu a že jeho synové, vnuci, služebníci a ministři se postupně začínají stavět proti němu. Také se všiml, že jeho manželka se stává chladnou a lhostejnou.

SLOKA 8: Když král Purañjana viděl, že se všichni členové jeho rodiny, příbuzní, stoupenci, služebníci, sekretáři a všichni ostatní obrátili proti němu, naplnilo ho to velkou úzkostí. Nemohl však proti tomu nic dělat, neboť byl zcela v moci Kālakanyi.

SLOKA 9: Předměty požitku vlivem Kālakanyi ztratily svoji chuť, a jelikož krále Purañjanu neopouštěly chtivé touhy, zchudl po všech stránkách. Nepochopil tedy smysl života. Stále si udržoval silnou náklonnost k manželce a dětem a myslel na to, jak o ně bude postaráno.

SLOKA 10: Město krále Purañjany dobyli vojáci z řad Gandharvů a Yavanů, a přestože z něho král nechtěl odejít, okolnosti ho k tomu donutily, neboť ho Kālakanyā celé zničila.

SLOKA 11: Prajvāra, starší bratr Yavana-rāje, za těchto okolností zapálil celé město, aby potěšil svého mladšího bratra, jehož druhým jménem je Strach.

SLOKA 12: Když město začalo hořet, všichni jeho obyvatelé, královi služebníci, jakož i všichni členové rodiny, synové, vnuci, manželky a další příbuzní, se ocitli v plamenech. Král Purañjana z toho byl velice nešťastný.

SLOKA 13: Had coby policejní dozorce města viděl, že na obyvatele útočí Kālakanyā, a velice ho zarmoutilo, když zjistil, že jeho sídlo hoří po útoku Yavanů.

SLOKA 14: Stejně jako had žijící v dutině stromu chce uniknout, když vypukne lesní požár, tak i policejní dozorce města, had, chtěl kvůli nesnesitelnému žáru ohně opustit město.

SLOKA 15: Údy hadova těla byly ochablé náporem útočících Gandharvů a Yavanů, kteří zcela přemohli jeho tělesnou sílu. Když se pokusil opustit tělo, nepřátelé ho zadrželi. Po svém zmařeném pokusu začal hlasitě naříkat.

SLOKA 16: Král Purañjana pak začal myslet na své dcery, syny, vnuky, snachy, zetě, služebníky a další společníky, jakož i na svůj dům, vybavení domácnosti a trochu bohatství, které nahromadil.

SLOKA 17: Král Purañjana byl velmi připoutaný ke své rodině a k pojetí “já” a “moje”. Protože příliš lpěl na své ženě, byl již dočista bez prostředků. Když nastalo odloučení, velice posmutněl.

SLOKA 18: Král Purañjana úzkostlivě přemýšlel: “Běda, má žena má tolik dětí. Jak se dokáže postarat o všechny rodinné členy, až odejdu z tohoto těla? Běda, budou ji stále znepokojovat myšlenky na udržování rodiny.”

SLOKA 19: Král Purañjana potom začal myslet na své dřívější vztahy se svou manželkou. Vzpomínal, že nikdy nezačala jíst, dokud on nedojedl, nešla se koupat, dokud se on nevykoupal, a vždy mu byla velice oddána — do té míry, že když se někdy rozzlobil a káral ji, ona zkrátka mlčela a tolerovala jeho špatné chování.

SLOKA 20: Král Purañjana dále myslel na to, jak mu jeho manželka dávala dobré rady, když byl zmaten, a jak se rmoutila, když byl mimo domov. Ačkoliv byla matkou tolika synů a hrdinů, přesto se bál, že nebude schopna obstarat všechny domácí povinnosti.

SLOKA 21: Starosti krále Purañjany pokračovaly: “Moji synové a dcery na mně nyní plně závisí. Jak budou žít, až opustím tento svět? Budou jako cestující na lodi, která ztroskotala uprostřed oceánu.”

SLOKA 22: Pod vlivem své lakomé inteligenci naříkal král Purañjana nad osudem své manželky a dětí, přestože k tomu nebyl důvod. Yavana-rāja, jehož jméno je Strach samotný, se mezitím přiblížil, aby ho zajal.

SLOKA 23: Když Yavanové svázali krále Purañjanu jako zvíře a vlekli ho do svého sídla, jeho následovníci byli velice zarmoucení. Plni nářku byli přinuceni jít s ním.

SLOKA 24: Had, kterého již dříve zajali vojáci Yavana-rāje a který byl mimo město, se vydal za svým pánem společně s ostatními. Jakmile všichni opustili město, bylo okamžitě srovnáno se zemí.

SLOKA 25: Král Purañjana, jehož s velkou silou vlekl mocný Yavana, si kvůli své naprosté nevědomosti stále nedokázal vzpomenout na svého přítele a příznivce, Nadduši.

SLOKA 26: Nejkrutější král Purañjana zabil v různých obětech mnoho zvířat. Nyní všechna tato zvířata využila příležitosti a začala ho probodávat svými rohy. Bylo to, jako kdyby byl sekerami rozsekáván na kusy.

SLOKA 27: Kvůli svým nečistým stykům se ženami živá bytost věčně trpí jako král Purañjana bolestmi hmotné existence a zůstává v temnotě hmotného života, na mnoho a mnoho let zbavená veškeré paměti.

SLOKA 28: Král Purañjana opustil tělo ve vzpomínkách na svoji manželku, a proto se v příštím životě stal velice krásnou a vysoce postavenou ženou. Narodil se v královském paláci jako dcera krále Vidarbhy.

SLOKA 29: Bylo určeno, že Vaidarbhī, dcera krále Vidarbhy, bude provdána za velice mocného muže, Malayadhvaju, obyvatele země Pāṇḍu. Oženil se s ní poté, co porazil ostatní prince.

SLOKA 30: Král Malayadhvaja zplodil jednu dceru, jež měla neobyčejně černé oči. Měl také sedm synů, kteří se později stali vládci území zvaného Draviḍa. V té zemi bylo tedy sedm králů.

SLOKA 31: Můj milý králi Prācīnabarhiṣate, Malayadhvajovi synové zplodili tisíce synů, kteří chránili celý svět až do konce života jednoho Manua, a ještě i potom.

SLOKA 32: Velký mudrc Agastya se oženil s prvorozenou dcerou Malayadhvaji, která byla zapřisáhlou oddanou Pána Kṛṣṇy. Narodil se jí syn jménem Dṛḍhacyuta. Jemu se narodil další syn, který se jmenoval Idhmavāha.

SLOKA 33: Poté velký svatý král Malayadhvaja rozdělil celé své království mezi své syny, a aby se mohl plně soustředit na uctívání Pána Kṛṣṇy, odebral se na osamělé místo zvané Kulācala.

SLOKA 34: Jakmile král Malayadhvaja odešel do Kulācaly, jeho oddaná žena s okouzlujícíma očima se vzdala všeho domácího štěstí a navzdory rodině a dětem manžela okamžitě následovala, stejně jako měsíční svit v noci následuje měsíc.

SLOKA 35-36: Provincií Kulācala protékaly řeky, které se jmenovaly Candravasā, Tāmraparṇī a Vaṭodakā. Král Malayadhvaja pravidelně chodil k těmto svatým řekám a koupal se v nich, čímž se zevně i vnitřně očišťoval. Když se vykoupal, jedl hlízy, semena, lístky, květy, kořeny, plody a traviny a pil vodu. Tak podstupoval přísnou askezi, která způsobila, že velice pohubl.

SLOKA 37: Prostřednictvím askeze se král Malayadhvaja postupně svým tělem a myslí vyrovnal s dualitami, jako je zima a teplo, štěstí a neštěstí, vítr a déšť, hlad a žízeň a příjemné a nepříjemné. Tímto způsobem překonal veškerou relativitu.

SLOKA 38: Uctíváním, askezí a dodržováním usměrňujících zásad si král Malayadhvaja podrobil své smysly, život a vědomí. Upřel tak vše na střed Nejvyššího Brahmanu (na Kṛṣṇu).

SLOKA 39: Takto stál bez pohnutí na jednom místě po dobu sta let polobohů. Po uplynutí této doby vyvinul čistou oddanost a připoutanost ke Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, a zůstal stálý v tomto postavení.

SLOKA 40: Král Malayadhvaja dosáhl dokonalého poznání, neboť dokázal rozlišit Nadduši od individuální duše. Individuální duše je lokalizovaná, zatímco Nadduše je všeprostupující. Jasně věděl, že hmotné tělo není duše, ale že duše je svědkem hmotného těla.

SLOKA 41: Tak získal král Malayadhvaja dokonalé poznání, protože ve svém čistém stavu dostával pokyny přímo od Nejvyšší Osobnosti Božství. Díky tomuto osvětlujícímu transcendentálnímu poznání chápal vše ze všech úhlů pohledu.

SLOKA 42: Král Malayadhvaja tedy viděl, že Nadduše je vedle něho a že on, individuální duše, je vedle Nadduše. Jelikož byli spolu, nebylo třeba žádných postranních zájmů, a proto se těchto činností vzdal.

SLOKA 43: Dcera krále Vidarbhy přijímala svého manžela po všech stránkách jako Nejvyššího. Vzdala se všeho smyslového požitku a v úplném odříkání dodržovala zásady svého muže, který byl velice pokročilý. Takto mu neustále sloužila.

SLOKA 44: Dcera krále Vidarbhy nosila staré šaty a kvůli svým slibům askeze byla slabá a hubená. Jelikož si nehleděla svých vlasů, zaplétaly se jí do chuchvalců. Přestože byla vždy nablízku svému manželovi, byla tichá a nevzrušená jako plameny klidného ohně.

SLOKA 45: Dcera krále Vidarbhy sloužila jako obvykle svému manželovi, který byl usazený v ustálené pozici, dokud nezjistila, že opustil tělo.

SLOKA 46: Když sloužila svému manželovi tím, že mu masírovala nohy, necítila v nich již žádné teplo, a tak pochopila, že opustil své tělo. To, že zůstala sama, ji naplnilo úzkostí. Zbavená společnosti svého manžela se cítila stejně jako laň odloučená od svého partnera.

SLOKA 47: Ovdovělá a osamělá dcera Vidarbhy začala v onom lese truchlit. Bez ustání ronila slzy, které smáčely její prsa, a velice hlasitě naříkala.

SLOKA 48: Ó nejlepší z králů, prosím vstávej! Vstávej! Jen pohleď na tento svět, obklopený vodou a znečištěný lotry a takzvanými králi. Svět má veliký strach a tvou povinností je ho chránit.

SLOKA 49: Tato nanejvýš poslušná manželka padla k nohám svého mrtvého muže a začala v onom odlehlém lese hořce naříkat. Z očí jí kanuly slzy.

SLOKA 50: Poté navršila hranici ze dřeva a položila na ni tělo svého mrtvého manžela. Když skončila, žalostně naříkala a připravila se zahynout v ohni společně s ním.

SLOKA 51: Můj milý králi, tehdy na to místo přišel jeden brāhmaṇa, který byl starým přítelem krále Purañjany, a začal královnu konejšit sladkými slovy.

SLOKA 52: Brāhmaṇa se ptal: Kdo jsi? Čí jsi manželka nebo dcera? Kdo je ten muž, který zde leží? Vypadá to, že naříkáš pro jeho mrtvé tělo. Nepoznáváš Mě? Jsem tvůj věčný přítel. Možná si vzpomínáš, že ses se mnou v minulosti mnohokrát radila.

SLOKA 53: Brāhmaṇa pokračoval: Můj milý příteli, i když Mě teď nepoznáváš, nevzpomínáš si snad, že jsi měl v minulosti velice důvěrného přítele? Bohužel jsi opustil Moji společnost a přijal postavení poživatele tohoto hmotného světa.

SLOKA 54: Můj milý vznešený příteli, ty i Já jsme jako dvě labutě a žijeme ve stejném srdci, které je jako jezero Mānasa. Přestože spolu žijeme již mnoho tisíc let, jsme stále velice daleko od svého původního domova.

SLOKA 55:
Můj milý příteli, jsi stále Můj starý přítel. Od té doby, co jsi Mě opustil, se stáváš čím dál větším materialistou, a jelikož Mě nevidíš, cestuješ v různých podobách tímto hmotným světem, který stvořila nějaká žena.
 

SLOKA 56: V tom městě (hmotném těle) je pět zahrad, devět bran, jeden ochránce, tři byty, šest rodin, pět obchodů, pět hmotných prvků a jedna žena, která je pánem domu.

SLOKA 57: Můj milý příteli, pět zahrad je pět předmětů smyslového požitku a ochránce je životní vzduch, který proudí devíti branami. Tři byty jsou tři hlavní složky — oheň, voda a země. Šest rodin je souhrn mysli a pěti smyslů.

SLOKA 58: Pět obchodů je pět činných smyslových orgánů, které jednají spojenými silami pěti věčných prvků. Za všemi těmito činnostmi je duše, která je osobou a skutečným poživatelem. Jelikož je však nyní skryta ve městě (v těle), chybí jí poznání.

SLOKA 59: Můj milý příteli, když vstoupíš do takového těla společně se ženou v podobě hmotných tužeb, pohroužíš se příliš do smyslového požitku a zapomeneš na svůj duchovní život. Kvůli svým hmotným pojetím se pak ocitáš v různých strastiplných podmínkách.

SLOKA 60: Ve skutečnosti nejsi dcerou Vidarbhy a tento muž, Malayadhvaja, není tvůj přející manžel. Stejně tak jsi nebyl skutečným manželem Purañjanī. Byl jsi pouze zajatý v tomto těle s devíti branami.

SLOKA 61: Někdy se považuješ za muže, někdy za počestnou ženu a někdy za neutrálního eunucha. To vše způsobuje tělo, které je výtvorem Mé iluzorní energie, ale oba — ty i Já — jsme ve skutečnosti čistě duchovní osoby. Snaž se to pochopit. Pokouším se ti vysvětlit naše skutečné postavení.

SLOKA 62: Můj milý příteli, Já, Nadduše, a ty, individuální duše, se od sebe kvalitou nelišíme, neboť jsme oba duchovní. Ve svém skutečném, přirozeném postavení jsi se Mnou, Můj milý příteli, kvalitativně totožný. Jen se nad tím zamysli. Pokročilí učenci, kteří mají poznání, nevidí mezi tebou a Mnou žádný kvalitativní rozdíl.

SLOKA 63: Stejně jako člověk vidí odraz svého těla v zrcadle jako totožný se sebou samotným a nelišící se od něho, zatímco druzí vidí dvě těla, tak i v našich hmotných podmínkách, kde živá bytost zároveň je i není podmíněná, existuje rozdíl mezi Bohem a živou bytostí.

SLOKA 64: Tak žijí obě labutě spolu v srdci. Když jedna přijme pokyny od druhé, dosáhne svého přirozeného postavení. To znamená, že znovu získá své původní vědomí Kṛṣṇy, které ztratila vinou své připoutanosti k hmotě.

SLOKA 65: Můj milý králi Prācīnabarhi, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, příčina všech příčin, je oslavován, aby Ho lidé nepřímo poznávali. Proto jsem ti vyložil příběh o Purañjanovi. Ve skutečnosti jsou to pokyny pro seberealizaci.