SLOKA 39
āste sthāṇur ivaikatra
divyaṁ varṣa-śataṁ sthiraḥ
vāsudeve bhagavati
nānyad vedodvahan ratim
āste—zůstával; sthāṇuḥ—nehybný; iva—jako; ekatra—na jednom místě; divyam—polobohů; varṣa—let; śatam—sto; sthiraḥ—stálý; vāsudeve—k Pánu Kṛṣṇovi; bhagavati—Nejvyšší Osobnosti Božství; na—ne; anyat—něco jiného; veda—věděl; udvahan—vlastnil; ratim—připoutanost.
Takto stál bez pohnutí na jednom místě po dobu sta let polobohů. Po uplynutí této doby vyvinul čistou oddanost a připoutanost ke Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, a zůstal stálý v tomto postavení.
bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ
“Po mnoha zrozeních a smrtích se ten, kdo má skutečné poznání, odevzdá Mně, věda, že Já jsem příčinou všech příčin a všeho, co existuje. Taková velká duše je nesmírně vzácná.” (Bg. 7.19) Vāsudeva, Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je všechno a ten, kdo to ví, je největší ze všech transcendentalistů. V Bhagavad-gītě je uvedeno, že si to živá bytost uvědomí až po mnoha a mnoha zrozeních. Totéž potvrzuje tento verš slovy divyaṁ varṣa-śatam (“sto let polobohů”). Podle počítání polobohů se dvanáct hodin rovná šesti měsícům na Zemi. Sto let polobohů by trvalo 36 000 pozemských let. Král Malayadhvaja se tedy věnoval askezi a pokání 36 000 let. Po uplynutí této doby se ustálil v oddané službě Pánu. Aby někdo mohl žít na Zemi tolik let, musí se mnohokrát narodit. To potvrzuje Kṛṣṇova slova. Dosáhnout vědomí Kṛṣṇy, ustálit se v poznání, že Kṛṣṇa je vším, a také Kṛṣṇovi sloužit jsou známky dokonalosti. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 22.62) je řečeno: kṛṣṇe bhakti kaile sarva-karma kṛta haya. Když někdo prostřednictvím uctívání Kṛṣṇy nebo prokazování oddané služby Kṛṣṇovi dojde k závěru, že Kṛṣṇa je vším, stane se po všech stránkách dokonalý. Nejenže musí dojít k závěru, že Kṛṣṇa je vším, ale musí se v tomto postavení také ustálit. To je nejvyšší dokonalost, které král Malayadhvaja dosáhl na konci života.