SLOKA 51
tatra pūrvataraḥ kaścit
sakhā brāhmaṇa ātmavān
sāntvayan valgunā sāmnā
tām āha rudatīṁ prabho
tatra—na tom místě; pūrvataraḥ—dřívější; kaścit—někdo; sakhā—přítel; brāhmaṇaḥ—brāhmaṇa; ātmavān—velice vzdělaný učenec; sāntvayan—uklidňoval; valgunā—sladkými; sāmnā—chlácholivými slovy; tām—jí; āha—řekl; rudatīm—když plakala; prabho—můj milý králi.
Můj milý králi, tehdy na to místo přišel jeden brāhmaṇa, který byl starým přítelem krále Purañjany, a začal královnu konejšit sladkými slovy.
To, že přišel starý přítel v podobě brāhmaṇy, je velice důležité. Kṛṣṇa ve Svém rysu Paramātmy je starým přítelem každého. Ve Vedách je uvedeno, že Kṛṣṇa sídlí po boku živé bytosti. Podle śruti-mantry (dvā suparṇā sayujā sakhāyāḥ) sídlí Pán v srdci každé živé bytosti jako suhṛt, její nejlepší přítel. Pán si neustále přeje přivést živou bytost zpátky domů, zpátky k Bohu. Doprovází ji jako svědek a umožňuje jí hmotný požitek, ale jakmile nastane vhodná příležitost, dává jí dobrou radu — zanechat pokusů dosáhnout štěstí hmotnými prostředky, obrátit namísto toho svoji tvář k Němu, Nejvyššímu Pánu, a odevzdat se Mu. Když se někdo se vší vážností rozhodne následovat misi duchovního mistra, jeho rozhodnutí se vyrovná přímému setkání s Nejvyšší Osobností Božství. Jak bylo vysvětleno dříve, znamená to setkat se s Nejvyšší Osobností Božství v pokynech duchovního mistra. Odborně se to nazývá vāṇī-sevā. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ve svém komentáři k verši vyavasāyātmikā buddhir ekeha kuru-nandana z Bhagavad-gīty (2.41) prohlašuje, že člověk má sloužit slovům duchovního mistra. Žák se musí držet všeho, co duchovní mistr nařizuje. Tímto pouhým následováním pokynů bude moci spatřit Nejvyšší Osobnost Božství.
Nejvyšší Pán, Paramātmā, se před královnou zjevil jako brāhmaṇa. Proč se nezjevil ve Své původní podobě jako Śrī Kṛṣṇa? Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura podotýká, že dokud oddaný není na velmi vysoké úrovni lásky k Nejvyšší Osobnosti Božství, nemůže Pána vidět takového, jaký je. Drží-li se však zásad, které mu dal duchovní mistr, je již svým způsobem ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož Pán sídlí v srdci, může upřímnému žákovi radit zevnitř. To také potvrzuje Bhagavad-gītā (10.10):
teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
“Těm, kteří jsou Mi neustále oddáni a s láskou Mne uctívají, dávám poznání, s jehož pomocí ke Mně mohou dospět.”
Závěr je, že pokud má žák vážné odhodlání vykonat misi duchovního mistra, okamžitě se stýká s Nejvyšší Osobností Božství prostředictvím vāṇī nebo vapuḥ. To je jediné tajemství úspěchu ve snaze vidět Nejvyšší Osobnost Božství. Pokud se člověk nesnaží vidět Pána v nějakém keři ve Vṛndāvanu, když se zároveň věnuje smyslovému požitku, ale namísto toho se drží zásady následovat slova duchovního mistra, uvidí Nejvyššího Pána bez potíží. Śrīla Bilvamaṅgala Ṭhākura proto řekl:
bhaktis tvayi sthiratarā bhagavan yadi syād
daivena naḥ phalati divya-kiśora-mūrtiḥ
muktiḥ svayaṁ mukulitāñjali sevate 'smān
dharmārtha-kāma-gatayaḥ samaya-pratīkṣāḥ
“Když jsem zaměstnaný oddanou službou Tobě, můj drahý Pane, mohu velice snadno vnímat Tvoji přítomnost všude. A co se týče osvobození, myslím, že stojí u dveří se sepjatýma rukama a čeká, kdy mi bude moci sloužit. Všechny hmotné vymoženosti — dharma (náboženství), artha (hospodářský rozvoj) a kāma (smyslový požitek) — tam stojí s ním.” (Kṛṣṇa-karṇāmṛta 107) Oddaný, který je vysoce pokročilý v oddané službě, vidí Nejvyšší Osobnost Božství bez potíží. Věnuje-li se službě duchovnímu mistrovi, pak nejenže vidí Nejvyšší Osobnost Božství, ale získá také osvobození. Hmotné vymoženosti přijdou automaticky, stejně jako služebné všude následují královnu. Osvobození není pro čistého oddaného problém a veškeré hmotné vymoženosti na něho ve všech životních stádiích jen čekají.