SLOKA 53
api smarasi cātmānam
avijñāta-sakhaṁ sakhe
hitvā māṁ padam anvicchan
bhauma-bhoga-rato gataḥ
api smarasi—vzpomínáš; ca—také; ātmānam—Nadduše; avijñāta — neznámý; sakham—přítel; sakhe—ó příteli; hitvā—opustil jsi; mām — Mě; padam—postavení; anvicchan—s touhou po; bhauma—hmotnému; bhoga—požitku; rataḥ—připoutaný k; gataḥ—stal ses.
Brāhmaṇa pokračoval: Můj milý příteli, i když Mě teď nepoznáváš, nevzpomínáš si snad, že jsi měl v minulosti velice důvěrného přítele? Bohužel jsi opustil Moji společnost a přijal postavení poživatele tohoto hmotného světa.
V Bhagavad-gītě (7.27) je řečeno:
icchā-dveṣa-samutthena
dvandva-mohena bhārata
sarva-bhūtāni sammohaṁ
sarge yānti parantapa
“Ó potomku Bharaty (Arjuno), ó přemožiteli nepřátel, všechny živé bytosti se rodí do světa klamu a jsou zmateny dualitami, které pocházejí z touhy a nenávisti.” To je vysvětlení toho, jak živá bytost klesá do hmotného světa. V duchovním světě neexistuje dualita ani nenávist. Nejvyšší Osobnost Božství se expanduje do mnoha. Nejvyšší Pán si chce užívat více a více blaženosti, a proto se expanduje do různých kategorií. Varāha Purāṇa uvádí, že se expanduje do viṣṇu-tattvy (expanze svāṁśa) a do Své okrajové energie (expanze vibhinnāṁśa neboli živé bytosti). Těchto expandovaných živých bytostí je nesčetně mnoho, stejně jako nepatrné molekuly slunečního světla jsou nesčetnými expanzemi Slunce. Živé bytosti jsou tedy expanze vibhinnāṁśa, okrajová energie Pána. Když si chtějí užívat, vyvíjejí vědomí duality a začínají nenávidět službu Pánu. Tímto způsobem klesají do hmotného světa. V Prema-vivartě je řečeno:
kṛṣṇa-bahirmukha hañā bhoga-vāñchā kare
nikaṭa-stha māyā tāre jāpaṭiyā dhare
Přirozenou pozicí živé bytosti je sloužit Pánu s transcendentálním láskyplným postojem. Když se chce živá bytost stát Samotným Kṛṣṇou nebo napodobovat Kṛṣṇu, klesá do hmotného světa. Kṛṣṇa je nejvyšší otec, a Jeho citová náklonnost k živé bytosti je proto věčná. Když živá bytost poklesne do hmotného světa, Nejvyšší Pán ji ve Své expanzi svāṁśa (jako Paramātmā) doprovází a dává jí příležitost vrátit se jednoho dne domů, zpátky k Bohu.
Kvůli zneužití své nezávislosti živá bytost opouští službu Pánu a přijímá postavení poživatele v hmotném světě. To znamená, že se usadí v hmotném těle. Živá bytost chce získat vznešené postavení, a namísto toho se zaplétá do koloběhu zrození a smrti. Vybírá si své postavení jako lidská bytost, polobůh, kočka, pes, strom atd. — vždy jednu z 8 400 000 podob—a snaží se dosáhnout uspokojení různými druhy hmotného požitku. Nadduše ale nechce, aby živá bytost dělala takové věci, a radí jí, aby se odevzdala Nejvyšší Osobnosti Božství. V tom případě se Pán o živou bytost postará. Dokud však není očištěna od hmotných tužeb, nedokáže se Nejvyššímu Pánu odevzdat. V Bhagavad-gītě (5.29) Pán říká:
bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati
“Mudrci, kteří vědí, že jsem konečným cílem veškerých obětí a askeze, Nejvyšším Pánem všech planet a polobohů a příznivcem všech živých bytostí, se zbaví hmotných strastí a dosáhnou míru.”
Nejvyšší Pán je nejlepším přítelem každého, ale nikdo nemůže využít Jeho pokynů, dokud si dělá své vlastní plány na štěstí a zaplétá se do kvalit hmotné přírody. Když dochází ke stvoření, živé bytosti přijímají různé tělesné podoby podle svých minulých tužeb. To znamená, že všechny druhy či životní podoby jsou stvořeny zároveň. Darwinova teorie, že na počátku lidé neexistovali, ale vyvinuli se až po mnoha a mnoha letech, je jen nesmyslnou teorií. Z védské literatury se dozvídáme, že prvním tvorem ve vesmíru je Pán Brahmā, a ten se jako nejinteligentnější osobnost postaral o stvoření veškeré rozmanitosti, kterou v tomto hmotném světě vidíme.