SLOKA 60
na tvaṁ vidarbha-duhitā
nāyaṁ vīraḥ suhṛt tava
na patis tvaṁ purañjanyā
ruddho nava-mukhe yayā
na—ne; tvam—ty; vidarbha-duhitā—dcera Vidarbhy; na—ne; ayam — tento; vīraḥ—hrdina; su-hṛt—přející manžel; tava—tvůj; na—ne; patiḥ—manžel; tvam—ty; purañjanyāḥ—Purañjanī; ruddhaḥ—zajatý; nava-mukhe—v těle s devíti branami; yayā—hmotnou energií.
Ve skutečnosti nejsi dcerou Vidarbhy a tento muž, Malayadhvaja, není tvůj přející manžel. Stejně tak jsi nebyl skutečným manželem Purañjanī. Byl jsi pouze zajatý v tomto těle s devíti branami.
V tomto hmotném světě spolu přichází do styku mnoho živých bytostí a s tím, jak se zvyšuje jejich připoutanost k určitému druhu těla, se na sebe začnou vztahovat jako otec, manžel, matka, manželka a podobně. Každá živá bytost je ve skutečnosti oddělenou individuální bytostí, ale jelikož je ve styku s hmotou, sdružuje se s jinými těly a vznikají neskutečné vztahy. Nepravá těla vytvářejí různá seskupení se jmény “rodina”, “spolek”, “společnost” a “národ”. Každá živá bytost je ve skutečnosti nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství, ale živé bytosti jsou příliš pohroužené do hmotných těl. Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je věčným přítelem živých bytostí, a proto přichází a dává pokyny v podobě Bhagavad-gīty a védských písem. Jeho pokyny jsou důležité, protože díky nim se živá bytost může osvobodit z tělesného vězení. Voda v řece odnáší ze břehu mnoho stébel trávy; tato stébla se v říčním toku setkají, ale jak jimi vlny pohazují sem a tam, opět se oddělí a každé je unášeno někam jinam. Stejně tak jsou nesčetné živé bytosti v tomto hmotném světě unášeny vlnami hmotné přírody. Někdy je vlny spojí, a tak mezi sebou vytvářejí přátelství a vztahy na tělesné úrovni rodiny, spolku či národa. Nakonec jsou však stejnými vlnami od této společnosti odděleny. To probíhá neustále od stvoření hmotné přírody. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura v této souvislosti zpívá:
miche māyāra vaśe,
yāccha bhese',
khāccha hābuḍubu, bhāi
jīva kṛṣṇa-dāsa,
e viśvāsa,
karle ta' āra duḥkha nāi
“Mé drahé živé bytosti, jste unášeny vlnami hmotné přírody. Jednou plavete na hladině a jindy se topíte, a tak je mařen váš věčný život. Stačí se jen chytit Kṛṣṇy a přijmout útočiště u Jeho lotosových nohou, a pak budete znovu osvobozeny od všeho utrpení v hmotném světě.”
Velice významná jsou v tomto verši slova suhṛt (“příznivec”) a tava (“tvůj”). Náš takzvaný manžel, příbuzný, syn, otec nebo kdokoliv jiný ve skutečnosti nemůže být naším příznivcem. Jediným skutečným příznivcem je Kṛṣṇa, jak Sám potvrzuje v Bhagavad-gītě (5.29): suhṛdaṁ sarva-bhūtānām. Společnost, přátelství, láska, příznivci — to vše jsou pouze výsledky našeho uvěznění v různých tělech. Měli bychom to dobře vědět a snažit se vyprostit z tohoto tělesného žaláře, do něhož jsme vrháni jeden život za druhým. Měli bychom přijmout útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, a vrátit se domů, zpátky k Bohu.