SLOKA 7
viśīrṇāṁ sva-purīṁ vīkṣya
pratikūlān anādṛtān
putrān pautrānugāmātyāñ
jāyāṁ ca gata-sauhṛdām
viśīrṇām—v rozkladu; sva-purīm—své město; vīkṣya—viděl; pratikūlān—opoziční elementy; anādṛtān—neuctiví; putrān—synové; pautra — vnuci; anuga—služebníci; amātyān—ministři; jāyām—manželka; ca—a; gata-sauhṛdām—lhostejná.
Král Purañjana potom viděl, že celé jeho město je v rozkladu a že jeho synové, vnuci, služebníci a ministři se postupně začínají stavět proti němu. Také se všiml, že jeho manželka se stává chladnou a lhostejnou.
Když se člověk stane invalidou, jeho smysly a tělesné orgány jsou slabé a již je nedokáže ovládat. Tehdy se smysly a smyslové předměty obracejí proti němu. Když je člověk v ubohém stavu, i členové jeho rodiny — synové, vnuci a manželka — k němu začnou být neuctiví a přestanou poslouchat příkazy pána domu. Stejně jako my chceme používat své smysly ke smyslovému požitku, smysly na oplátku požadují od těla sílu. Muž má rodinu pro svůj požitek a její členové zase vyžadují požitek od něho. Když od něho nedostanou peníze, přestanou se o něj zajímat a nevěnují pozornost jeho pokynům a přáním. To vše proto, že muž je kṛpaṇa (lakomec). Toto slovo kṛpaṇa, použité v šestém verši, je opakem slova brāhmaṇa. Ten, kdo je v lidské životní podobě, se má stát brāhmaṇou — to znamená, že má pochopit věčné postavení Absolutní Pravdy, Brahmanu, a potom se zaměstnat ve službě Pánu jako vaiṣṇava. V lidské životní podobě k tomu dostáváme příležitost, ale pokud ji náležitě nevyužijeme, staneme se kṛpaṇou, lakomcem. Lakomec je ten, kdo má peníze, ale nepoužívá je tak, jak by měl. Tato lidská životní podoba je zvláště určena pro pochopení Brahmanu, tedy pro získání kvalifikace brāhmaṇy, a pokud jí náležitě nevyužijeme, zůstaneme kṛpaṇou. Všichni můžeme vidět, že když má někdo peníze, ale neutrácí je, je to lakomec a není nikdy šťastný. Stejně tak pokud člověk zneužívá svoji inteligenci ke smyslovému požitku, zůstane po celý život lakomcem.