SLOKA 1
prācīnabarhir uvāca
bhagavaṁs te vaco ’smābhir
na samyag avagamyate
kavayas tad vijānanti
na vayaṁ karma-mohitāḥ
prācīnabarhiḥ uvāca—král Prācīnabarhi pravil; bhagavan—ó můj pane; te—tvoje; vacaḥ—slova; asmābhiḥ—námi; na—ne; samyak—dokonale; avagamyate—pochopená; kavayaḥ—zkušení; tat—to; vijānanti—chápou; na—nikdy; vayam—my; karma—plodonosnými činnostmi; mohitāḥ—okouzlení.
Král Prācīnabarhi odpověděl: Můj milý pane, nedokážeme plně docenit význam tvého alegorického příběhu o králi Purañjanovi. Ti, kdo mají dokonalé duchovní poznání, ho chápou, ale pro nás, kteří příliš lpíme na plodonosných činnostech, je velice těžké poznat smysl tvého příběhu.
V Bhagavad-gītě (7.13) Pán Kṛṣṇa říká:
tribhir guṇamayair bhāvair
ebhiḥ sarvam idaṁ jagat
mohitaṁ nābhijānāti
mām ebhyaḥ param avyayam
“Celý svět, zmatený třemi kvalitami (dobrem, vášní a nevědomostí), nezná Mě, který jsem nad těmito kvalitami a nevyčerpatelný.” Lidé jsou obvykle okouzleni třemi kvalitami hmotné přírody, a proto nedokáží pochopit, že za vším hmotným děním ve vesmírném projevu stojí Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. Platí všeobecně, že když se lidé věnují hříšným či zbožným činnostem, nemají dokonalé poznání o oddané službě. Alegorický příběh, který vyprávěl Nārada Muni králi Barhiṣmānovi, má především za cíl zapojit podmíněné duše do oddané služby. Ten, kdo vykonává oddanou službu, může celý alegoricky podaný příběh snadno pochopit, ale ti, kdo se místo oddané služby věnují smyslovému požitku, ho nikdy plně nepochopí. To potvrzuje král Barhiṣmān.
Tato dvacátá devátá kapitola popisuje, že člověk příliš připoutaný k ženám se stane v příštím životě ženou, zatímco ten, kdo se stýká s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, nebo Jeho zástupcem, se zbaví veškeré hmotné připoutanosti a dostane se na úroveň osvobození.