SLOKA 2b
adṛṣṭaṁ dṛṣṭavan naṅkṣed
bhūtaṁ svapnavad anyathā
bhūtaṁ bhavad bhaviṣyac ca
suptaṁ sarva-raho-rahaḥ
adṛṣṭam—budoucí štěstí; dṛṣṭa-vat—jako přímý zážitek; naṅkṣet—je překonáno; bhūtam—hmotná existence; svapnavat—jako sen; anyathā — jinak; bhūtam—co se stalo v minulosti; bhavat—současné; bhaviṣyat—budoucí; ca—také; suptam—sen; sarva—všeho; rahaḥ-rahaḥ—skrytý závěr.
Vše, co se děje v čase, který sestává z minulosti, současnosti a budoucnosti, je pouhý sen. To je skrytý význam veškeré védské literatury.
Celá hmotná existence je ve skutečnosti pouze sen. Nemá tedy smysl mluvit o minulosti, současnosti a budoucnosti. Lidé, které přitahuje karma-kāṇḍa-vicāra, “práce pro budoucí štěstí prostřednictvím plodonosných činností”, rovněž sní. Minulé a současné štěstí jsou také pouhé sny. Skutečná realita je Kṛṣṇa a služba Kṛṣṇovi, která nás může zachránit ze spárů māyi, neboť Pán říká v Bhagavad-gītě (7.14): mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te — “Ti, kdo se Mi odevzdají, mohou snadno překonat Moji iluzorní energii.”
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté deváté kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Nārada hovoří s králem Prācīnabarhim”.