SLOKA 30-31
kṣut-parīto yathā dīnaḥ
sārameyo gṛhaṁ gṛham
caran vindati yad-diṣṭaṁ
daṇḍam odanam eva vā
tathā kāmāśayo jīva
uccāvaca-pathā bhraman
upary adho vā madhye vā
yāti diṣṭaṁ priyāpriyam
kṣut-parītaḥ—hladový; yathā—jako; dīnaḥ—ubohý; sārameyaḥ—pes; gṛham—z domu; gṛham—do domu; caran—toulá se; vindati—získává; yat—jehož; diṣṭam—podle osudu; daṇḍam—výprask; odanam—jídlo; eva—jistě; vā—nebo; tathā—podobně; kāma-āśayaḥ—v honbě za různými touhami; jīvaḥ—živá bytost; ucca—vysoké; avaca—nízké; pathā — na cestě; bhraman—putuje; upari—vysoko; adhaḥ—nízko; vā—nebo; madhye—uprostřed; vā—nebo; yāti—jde; diṣṭam—podle osudu; priya — příjemné; apriyam—nepříjemné.
Živá bytost je jako hladový pes, který se toulá ode dveří ke dveřím a žebrá o jídlo. Podle svého osudu někdy dostane výprask a domácí ho vyženou a jindy dostane něco málo k snědku. Stejně tak živá bytost ovlivněná mnoha touhami putuje podle svého osudu různými životními druhy a někdy je ve vysokém a jindy v nízkém postavení. Někdy jde na nebeské planety, někdy do pekla, někdy na střední planety a podobně.
Postavení živé bytosti je zde přirovnáno k postavení psa. Pes může mít shodou okolností velice bohatého pána nebo může shodou okolností také skončit na ulici. Jako pes boháče si žije velice honosně. V západních zemích někdy můžeme slyšet o pánovi, který v poslední vůli odkázal svému psovi milióny dolarů. Na druhou stranu se ovšem po ulici toulá mnoho psů, kteří nemají co jíst. Přirovnat podmíněnou existenci živé bytosti k situaci psa je tedy velice příhodné. Inteligentní člověk ovšem chápe, že má-li žít jako pes, pak bude nejlépe, když bude patřit Kṛṣṇovi. Pes v hmotném světě je někdy v paláci a jindy na ulici, ale Kṛṣṇův pes v duchovním světě je věčně šťastný. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura proto zpíval: vaiṣṇava ṭhākura tomāra kukura baliyā jānaha more. Zde Bhaktivinoda Ṭhākura nabízí, že se stane psem vaiṣṇavy. Pes sedí u dveří svého pána a nikoho nezvaného nepustí dovnitř. Stejně tak bychom měli sloužit vaiṣṇavovi a snažit se ho potěšit ve všech ohledech. Bez toho nelze udělat duchovní pokrok. Nehledě na duchovní pokrok — pokud člověk v hmotném světě nevyvine vlastnosti v kvalitě dobra, nedostane se na vyšší planetární systém. To potvrzuje Bhagavad-gītā (14.18):
ūrdhvaṁ gacchanti sattva-sthā
madhye tiṣṭhanti rājasāḥ
jaghanya-guṇa-vṛtti-sthā
adho gacchanti tāmasāḥ
“Ti, kdo se nacházejí v kvalitě dobra, stoupají k vyšším planetám; ti, kdo jsou v kvalitě vášně, zůstávají na planetách na úrovni Země, a ti, kdo jsou v kvalitě nevědomosti, klesají do pekelných světů.”
Na různých planetárních systémech existuje mnoho životních druhů a živá bytost jimi prochází podle toho, jak vyvíjí vlastnosti v kvalitách dobra, vášně a nevědomosti. Je-li v kvalitě dobra, stoupá na vyšší systémy; je-li ve vášni, zůstává na středních systémech, a je-li v nevědomosti, je poslána do nižších životních druhů.