SLOKA 35
arthe hy avidyamāne ’pi
saṁsṛtir na nivartate
manasā liṅga-rūpeṇa
svapne vicarato yathā
arthe—skutečná příčina; hi—zajisté; avidyamāne—neexistuje; api — i když; saṁsṛtiḥ—hmotná existence; na—ne; nivartate—končí; manasā—myslí; liṅga-rūpeṇa—jemnohmotnou podobou; svapne—ve snu; vicarataḥ—jedná; yathā—jako.
Někdy trpíme, protože ve snu vidíme tygra nebo máme vidinu hada, ale ve skutečnosti před námi není ani tygr, ani had. Takto si vytváříme určitou situaci v jemnohmotné podobě a trpíme jejími důsledky. Toto utrpení nezmenšíme, dokud se ze svého snu neprobudíme.
Ve Vedách je uvedeno, že živá bytost je vždy oddělená od dvou druhů hmotných těl — jemného a hrubého. Veškeré naše utrpení pochází z těchto dvou těl. To vysvětuje Bhagavad-gītā (2.14):
mātrā-sparśās tu kaunteya
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino 'nityās
tāṁs titikṣasva bhārata
“Ó synu Kuntī, krátkodobé radosti a bolesti přicházejí a odcházejí jako zimní a letní období. Pocházejí ze smyslového vnímání, ó potomku Bharaty, a člověk se je musí naučit snášet, aniž by jimi byl rozrušen.” Pán Kṛṣṇa takto poučil Arjunu, že všechny bolesti způsobené tělem mají omezené trvání a člověk se je musí naučit tolerovat. Příčinou všeho našeho utrpení je hmotná existence, neboť jakmile se z ní vyprostíme, již nebudeme trpět. Vedy proto přikazují, že je třeba pochopit, že ve skutečnosti nejsme hmota, ale Brahman (ahaṁ brahmāsmi). Toto pochopení nemůžeme plně realizovat, dokud nevykonáváme činnosti Brahmanu, to znamená oddanou službu. Abychom se osvobodili z hmotného podmínění, musíme začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. To je jediná pomoc.