SLOKA 52
nārada uvāca
praśna evaṁ hi sañchinno
bhavataḥ puruṣarṣabha
atra me vadato guhyaṁ
niśāmaya suniścitam
nāradaḥ uvāca—Nārada pravil; praśnaḥ—otázka; evam—takto; hi — jistě; sañchinnaḥ—zodpovězená; bhavataḥ—tvoje; puruṣa-ṛṣabha—ó velká osobnosti; atra—zde; me vadataḥ—jak hovořím; guhyam—důvěrné; niśāmaya—vyslechni; su-niścitam—dokonale uznávané.
Velký světec Nārada pokračoval: Ó velká osobnosti, důkladně jsem zodpověděl vše, nač ses mě ptal. Nyní si vyslechni další vyprávění, které uznávají svaté osoby a které je velice důvěrné.
Śrī Nārada Muni zde vystupuje jako duchovní mistr krále Barhiṣmāna. Jeho záměrem bylo svými pokyny přimět krále, aby okamžitě zanechal všech plodonosných činností a začal rozvíjet oddanou službu. Přestože král všemu porozuměl, nebyl odhodlán vzdát se svých činností. Jak ukáží další verše, uvažoval o tom, že pošle pro své syny, kteří byli pryč z domova a podstupovali askezi. Král jim chtěl ihned po jejich návratu svěřit své království, a pak odejít z domova. Takové je postavení většiny lidí. Přijmou pravého duchovního mistra a naslouchají mu, ale když jim naznačí, že by měli odejít z domova a věnovat se plně oddané službě, váhají. Povinností duchovního mistra je poučovat žáka tak dlouho, dokud nepochopí, že materialistický způsob života, plný plodonosných činností, mu nepřináší vůbec žádný prospěch. Člověk by se měl věnovat oddané službě již od začátku života, jak doporučoval Prahlāda Mahārāja: kaumāra ācaret prājño dharmān bhāgavatān iha (Bhāg. 7.6.1). Ze všech pokynů Ved by nám mělo být jasné, že dokud člověk nezačne rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a oddanou službu, pouze marní svůj čas hmotnými plodonosnými činnostmi. Nārada Muni se proto rozhodl vyprávět králi další alegorický příběh, aby ho přiměl vzdát se rodinného života v hmotném světě.