SLOKA 62
mamaite manasā yad yad
asāv aham iti bruvan
gṛhṇīyāt tat pumān rāddhaṁ
karma yena punar bhavaḥ
mama—mysl; ete—to vše; manasā—myslí; yat yat—cokoliv; asau — to; aham—já (jsem); iti—takto; bruvan—přijímá; gṛhṇīyāt—bere s sebou; tat—to; pumān—živá bytost; rāddham—přivedená k dokonalosti; karma—činnost; yena—prostřednictvím které; punaḥ—znovu; bhavaḥ — hmotná existence.
Živá bytost jedná v tělesném pojetí a myslí si: “Jsem to či ono. To je má povinnost, a proto to udělám.” To vše jsou jen mentální dojmy a všechny tyto činnosti jsou dočasné, nicméně milostí Nejvyšší Osobností Božství dostává živá bytost možnost všechny své mentální výmysly naplnit. Proto získává další tělo.
Dokud je člověk pohroužen v tělesném pojetí, jedná na tělesné úrovni. To není tak těžké pochopit. Vidíme, že každý národ na světě se snaží překonat všechny ostatní národy a každý člověk se snaží předčít svého bližního. Všechny tyto činnosti probíhají ve jménu rozvoje civilizace. Každý má mnoho plánů, jak zajistit svému tělu pohodlí, a ty si i po zničení hrubého těla přenáší dál v jemném těle. Není pravda, že po zničení hrubého těla je s živou bytostí konec. Mnoho velkých filozofů a učitelů v tomto světě má dojem, že po zničení těla vše končí, ale tak tomu není. Nārada Muni v tomto verši říká, že po smrti si každý bere své plány s sebou (gṛhṇīyāt), a aby je mohl vykonat, dostává další tělo. Tomu se říká punar bhavaḥ. Po zániku hrubého těla se plánů ujme mysl a živá bytost dostává milostí Pána příležitost uskutečnit je v příštím životě. To je zákon karmy. Dokud je mysl pohroužená v zákonech karmy, živá bytost musí přijmout v dalším životě určité tělo.
Karma je souhrn plodonosných činností vykonávaných za účelem vytvoření příjemné či nepříjemné situace pro toto tělo. Na vlastní oči jsme viděli, jak jeden umírající člověk žádal svého lékaře, aby mu dal ještě čtyři roky života na dokončení jeho plánů. To znamená, že když umíral, myslel na své plány. Po zániku hrubého těla si nepochybně nesl své plány s sebou v jemném těle, složeném z mysli, inteligence a ega. Dostal proto další příležitost milostí Nadduše, Nejvyššího Pána, který je neustále v srdci.
sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
V příštím zrození dostává živá bytost paměť od Nadduše a začíná uskutečňovat své plány, které si vytvořila v minulém životě. Bhagavad-gītā to vysvětluje ještě v dalším verši:
īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ
hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā
“Nejvyšší Pán sídlí v srdci každého, ó Arjuno, a řídí putování všech živých bytostí, které jsou usazené jakoby na stroji vytvořeném z hmotné energie.” (Bg. 18.61) Živá bytost sedí na vozidle, které jí dala hmotná příroda, a podle toho, co jí připomíná Nadduše v srdci, namáhavě cestuje po celém vesmíru, aby uskutečnila své plány. Myslí si: “Jsem brāhmaṇa,” “Jsem kṣatriya,” “Jsem Američan,” “Jsem Ind,” a podobně. Všechna tato označení mají stejný základ. Nemá význam chtít se stát brāhmaṇou namísto Američanem nebo Američanem namísto černochem. To vše jsou pouze tělesná pojetí v rámci kvalit hmotné přírody.