SLOKA 63
yathānumīyate cittam
ubhayair indriyehitaiḥ
evaṁ prāg-dehajaṁ karma
lakṣyate citta-vṛttibhiḥ
yathā—jako; anumīyate—lze si představit; cittam—vědomí nebo mentální stav; ubhayaiḥ—obou; indriya—smyslů; īhitaiḥ—podle činností; evam—podobně; prāk—minulé; dehajam—vykonávané tělem; karma — činnosti; lakṣyate—lze vidět; citta—vědomí; vṛttibhiḥ—podle zaměstnání.
Stav mysli či vědomí živé bytosti můžeme pochopit podle činností dvou druhů smyslů — poznávacích a činných. Stejně tak můžeme podle mentálního stavu či vědomí určité osoby pochopit její postavení v minulém životě.
Jedno anglické přísloví říká, že obličej je zrcadlem mysli. Pokud se člověk hněvá, hněv se mu okamžitě objeví ve tváři. Podobně se v činnostech hrubého těla odrážejí i další mentální stavy. Činnosti hrubého těla jsou tedy reakcemi mentálního stavu. Činnostmi mysli je myšlení, cítění a chtění. Volní část mysli se projevuje činnostmi těla. Z toho vyplývá, že z činností těla a smyslů můžeme pochopit stav mysli. Ten ovlivňují minulé činnosti v minulém těle. Jakmile se mysl spojí s určitým smyslem, okamžitě se projeví určitým způsobem. Když je mysl plná hněvu, jazyk kleje; když se hněv mysli projeví prostřednictvím ruky, nastává boj, a když se projeví prostřednictvím nohy, člověk kope. Je mnoho způsobů, jak různé smysly vyjadřují jemné činnosti mysli. I mysl oddaného ve vědomí Kṛṣṇy jedná podobným způsobem. Jazyk zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, ruce jsou zdvižené v extázi a nohy tančí ve vědomí Kṛṣṇy. Tyto příznaky se odborně nazývají aṣṭa-sāttvika-vikāra. Sāttvika-vikāra je přeměna mentálního stavu v kvalitě dobra nebo někdy transcendentální extáze.