SLOKA 64

Ve snech někdy vidíme věci, které jsme v současném těle nikdy nezažili. Například se nám zdá, že létáme po nebi, přestože létat neumíme. Znamená to, že jsme létali po nebi někdy v minulém životě, ať už jako polobůh nebo kosmonaut. Ten dojem je uložený v zásobárně mysli a náhle se projeví. Je to jako kvašení hluboko pod vodou, které se někdy projeví na hladině v podobě bublin. Někdy se nám v noci zdá, že jsme přišli na neznámé místo, které jsme v tomto životě nikdy nenavštívili, ale to jen dokazuje, že jsme tam byli v minulém životě. Dojem nám zůstal v mysli a občas se projeví ve snu nebo v myšlenkách. Z toho je zřejmé, že mysl je skladištěm různých myšlenek a zážitků z našich minulých životů. Existuje tedy nepřetržitý řetězec jednoho života za druhým, který vede z minulých životů do současného a z tohoto života do budoucích. Dokazuje to i rčení, že člověk je rozený básník, rozený vědec nebo rozený oddaný. Budeme-li v tomto životě neustále myslet na Kṛṣṇu jako Mahārāja Ambarīṣa (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ), budeme v okamžiku smrti nepochybně přemístěni do království Boha. A i kdyby náš pokus vyvinout vědomí Kṛṣṇy nebyl úspěšně dokončen, naše vědomí Kṛṣṇy bude pokračovat v příštím životě. To potvrzuje Bhagavad-gītā (6.41):

“Neúspěšný yogī se po mnoha letech požitku na planetách zbožných bytostí narodí v rodině počestných či zámožných lidí.”

Budeme-li přísně dodržovat zásady meditace o Kṛṣṇovi, v příštím životě budeme nepochybně přemístěni na Kṛṣṇaloku, Goloku Vṛndāvanu.